Alfred Nobel: Jsem laskavý
mrzout, který má dost peněz

Alfred Nobel: Jsem laskavý
mrzout, který má dost peněz

21. 10. 2013

Vynalezl dynamit a jeho objev znamenal revoluci ve vojenské technice i v průmyslovém využití výbušniny. Světoznámý švédský průmyslový podnikatel, chemik, vynálezce a filantrop Alfred Nobela si zajistil nesmrtelnost především dokumentem, ve kterém určil, že jeho velké jmění má připadnout na udělování každoročních cen pro vynikající světové osobnosti.

Už jeho otec byl vynálezcem

Alfred Nobel se narodil před 180 lety, 21. října 1833, ve Stockholmu jako jeden ze čtyř synů Immanuela Nobela, chemika, vynálezce a průmyslníka. Otec pracoval v ruském zbrojařském průmyslu a svého syna už v raném mládí zasvěcoval do základů inženýrství.

V roce 1842 se rodina Nobelových přestěhovala do ruského Petrohradu, kde neobvykle inteligentního mladého Alfreda vzdělávali většinou soukromí učitelé. Spektrum jeho zájmů bylo velmi široké. Studoval medicínu, fyziku a chemii, kromě rodné švédštiny dokonale ovládal angličtinu, francouzštinu, němčinu a ruštinu. Už v šestnácti letech byl schopným chemikem, po otci zdědil objevitelský talent. Měl rád literaturu, psal i básně.

Zaměřil se na výzkum a výrobu výbušnin

Z Ruska odjel v roce 1850 do Paříže, kde studoval chemii. Další čtyři roky pracoval ve Spojených státech pod dohledem Johna Ericssona, stavitele pancéřové válečné lodi Monitor. Po návratu do Petrohradu pracoval jako chemik v továrně svého otce a zaměřil se hlavně na výzkum a výrobu výbušnin.

V roce 1859 Immanuel Nobel zbankrotoval a vrátil se s rodinou zpět do Švédska, kde po čtyřech letech založil v Helenborgu u Stockholmu továrnu na výrobu tekutého výbušného nitroglycerinu. Při nebezpečných pokusech s míšením nitroglycerinu se střelným prachem však výbuch továrnu v roce 1864 zničil a usmrtil Alfredova nejmladšího bratra Emila a dalších čtyř lidí. Immanuela Nobela, zdrceného tragickou ztrátou nejmladšího syna tehdy ranila mrtvice...

S třaskavinami experimentoval na člunu

Po otcově smrti Alfred pokračoval v jeho práci a ve výzkumech. Vynalezl rozbušku s třaskavou rtutí a tu přihlásil jako svůj první patent. Protože švédská vláda zakázala výstavbu jakýchkoli továren na výbušniny, Nobel – v té době označovaný za „šíleného vědce“ – začal experimentovat s výbušninami na nákladním člunu. Pokoušel se minimalizovat nebezpečí při zacházení s nitroglycerinem. Jeho mysl ovládla představa výbušniny sloužící v dolech, při ražení tunelů nebo při stavbě silnic.

Nobelovo úsilí korunoval úspěch. V roce 1867 si dal patentovat vysoce explozívní směs, složenou převážně z nitroglycerinu a savé křemičité hlinky – dynamit. Účinnost nitroglycerinu se reguluje poměrem obou těchto součástí. Dalšími experimenty vyvinul silnější formu dynamitu, výbušnou želatinu, na kterou získal patent v roce 1876. O jedenáct let později, v roce 1887, vyrobil balistit, jeden z prvních nitroglycerinových bezdýmných prachů.

Idealista a osamělý melancholik

Alfred Nobel zbohatl a kromě známé továrny Dynamit Nobel AG založil na devadesát podniků ve dvaceti zemích světa a vytvořil pravděpodobně první nadnárodní společnost v historii. Stal se jedním z nejúspěšnějších vynálezců 19. století, prozíravým obchodníkem – a také velkolepým mecenášem!

Povahou však byl idealista a melancholik a zůstal osamělý. Sám na sebe pohlížel objektivně a skepticky. Často popisoval sebe jako samotáře, poustevníka nebo mrzouta. Jednou napsal: „Jsem mrzout a ještě naprosto laskavý, mám hodně peněz a navíc jsem superidealista, který tráví filozofii lépe než jídlo.“ I když na lidstvo pohlížel s určitým skepticismem, doufal, že destruktivní síla jeho vynálezů pomůže skoncovat s válečným násilím. Byl přesvědčen, že jeho výbušniny odradí armády před vzájemným zničením.

Za celý život se neoženil

Přes svou slávu a bohatství se Nobel nikdy neoženil, lpěl na matce, kterou do konce jejího života podporoval. Neustále cestoval, své rezidence a výzkumná centra měl postupně v šesti různých zemích. Nakonec považoval za svůj domov Björkborn ve Švédsku.

Nobela významně ovlivnila jeho celoživotní láska, Rakušanka Bertha von Suttnerová, průkopnice mírového hnutí, autorka románu „Odzbrojte!“. Založila Společnost přátel míru v Rakousku a Nobelovi, se kterým si dopisovala celý život, v roce 1891 navrhla, aby založil Cenu míru.

Prestižní cenu mají i Heyrovský a Seifert

Svobodný a bezdětný Alfred Nobel zemřel 10. prosince 1896 v italském městě San Remo. Rok před svou smrtí napsal svůj slavný testament, ve kterém odkázal přes 31 milionů švédských korun zvláštnímu fondu – Nobelově nadaci. Ta jeho majetek spravuje a roční úroky, rozdělené na šest stejných částí, jsou udělovány jako ceny osobnostem, které měly v daném roce největší úspěch v oblasti fyziky, chemie, lékařství, literatury, podpory světového míru a ekonomie. Vinou tahanic mezi příbuznými o vynálezcovu poslední vůli byly první Nobelovy ceny uděleny ve Stockholmu a v Oslu až 10. prosince 1901.

Mezi nositeli této ceny, která je považována za nejvyšší ocenění, jakého může umělec, vědec nebo státník dosáhnout, jsou i dva Češi – objevitel polarografie Jaroslav Heyrovský a básník Jaroslav Seifert.

 

Chtěl mír, ale vznikly také
granáty, miny, torpéda...

Název dynamit si vymyslel sám Nobel a pochází z řeckého slova „dynamis“, které znamená sílu. Nobel získal patenty na dynamit v mnoha zemích včetně Británie, Švédska a USA. Produkce dynamitu ohromě stoupla a poptávka strmě rostla. Byla to doba velkých infrastrukturních staveb jako železnice, přístavy, mosty, silnice, doly a tunely, kde byly trhací práce nezbytné. Dynamit byl životně důležitý například při stavbě St. Gotthard tunelu (St. Gotthard Tunnel) švýcarskými Alpami v sedmdesátých letech 19. století.

Vynález dynamitu vysvětloval Nobel jako dobrodiní, jímž chtěl lidstvu poskytnou spolehlivou a bezpečnou důlní třaskavinu. Dynamit nahradil nebezpečný nitroglycerin, nevypočitatelnou střelnou bavlnu (nitrocelulózu), případně málo účinný černý střelný prach. Třaskavá rtuť a rozbušky jím plněné se však okamžitě staly zbrojařským artiklem a byly montovány do granátů, min, torpéd a dalších smrtících zbraní a projektilů. Vypráví se, že Nobelem účinky jeho vynálezů na bojištích tak otřásly, že se je rozhodl napravit Nobelovou cenou.

Lidé jsou blázni,
posteskl si v dopise

Nobelovou charakteristickou vlastnosti byla jeho všestrannost. Byl vynálezce, průmyslník a správce, dychtivý čtenář románů, sám také psal dramata a básně. Musel zabezpečovat své patenty, rozvíjet produkty, zakládat nové společnosti a obchodovat s celým světem pomocí pěti jazyků – to vše bez sekretářky, bez telefonu nebo faxu. Velmi často cestoval, obvykle vlakem a lodí.

Čelil negativním veřejným kampaním a odhaloval podvody a zrady svých obchodních partnerů. Přitom se ale necítil zdravotně dobře – sám sebe viděl jako nemocného a slabého, často si stěžoval na bolesti hlavy, revma a nevolnost. Jeho život byl hektický a stresující. V dopisech, které psal z Paříže, si často stěžoval, že je neustále pronásledován lidmi, což svými slovy popsal jako čistokrevné mučení. „Lidé jsou blázni,“ napsal.

Co také uvedl ve své závěti:
Ať není brán zřetel na národnost
„S celým mým zbylým realizovatelným majetkem bude naloženo takto: Kapitál vložený vykonavatelem mé závěti do bezpečných cenných papírů dá základ fondu, z jehož úroků budou každoročně odměňování ti, kteří v uplynulém roce prokázali lidstvu největší užitek. Úroky ať jsou rozdělovány na pět stejných částí, z nichž jedna připadne tomu, kdo udělal nejdůležitější vynález nebo objev v oblasti fyziky; jedna část tomu, kdo udělal nejdůležitější chemický objev nebo zdokonalení; jedna část tomu, kdo udělal nejdůležitější objev v oblasti fyziologie nebo medicíny; jedna část tomu, kdo vytvořil v literatuře vynikající dílo s ušlechtilou myšlenkou; a jedna část tomu, kdo učinil nejvíce pro sbratření národů a zrušení či zmenšení armád nebo se zasloužil o uspořádání a podporu mírových kongresů. Ceny za fyziku a chemii budou udíleny Švédskou akademií věd, ceny za fyziologické nebo lékařské práce Karolinským institutem ve Stockholmu, za literaturu Akademií ve Stockholmu a ceny předním obráncům míru pětičlenným výborem, který zvolí norský parlament. Je mou výslovnou vůlí, aby při udílení cen nebyl brán žádný zřetel na národnost a cenu obdržel ten nejzasloužilejší, nehledě na to, zda je Skandinávec nebo ne.“

Autor: editor editor
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.