Tento článek jsme již uváděli, ale přijde nám natolik záživný, že jej budeme patrně reprízovat každé Velikonoce. Inu, posuďte sami...
O velikonočním pondělí se v Čechách a zejména na Moravě vydává mužské pokolení časně ráno za děvčaty a ženami, aby jim pomlázkou upletenou z vrbových proutků vyprášilo sukně. Dívky ječí, muži a chlapci, často posilnění alkoholem, je prohání a vyplácejí. Na tento svérázný zvyk, který se také nazývá „šlehačka“ či „mrskačka“, se však některé země dívají s povytaženým obočím a nepochopením.
Americký deník Wall Street Journal se před lety rozepsal o pohanské tradici, podle níž jsou Češky o velikonočním pondělí zmrskány vrbovými pruty – a neuniknou ani babičky. „Útočníky s pomlázkami pak zbité oběti odmění malovanými vajíčky a často i skleničkou alkoholu. V tento den se zvyšuje množství nehod zaviněných alkoholem,“ uvedl deník. Nicméně konstatoval, že děvčata považují za potupu, když je žádný chlapec nepřijde vymrskat. Kriticky se o české pomlázce vyjádřil kdysi i britský deník Independent. Velikonoce označil za svátky hrůzy a pomlázku za příznak středověkých poměrů v Čechách.
Cizincům chybí kontext
Vedoucí Etnografického oddělení Národního muzea v Praze Petr Janeček chápe, že podobné starobylé zvyky mohou v dnešní době vzbuzovat nepochopení či dokonce odpor. Logicky především u postižených dívek a žen či cizinců neobeznámených s kontextem tohoto zvyku. „Tento kontext není možná známý ani mnoha dnešním koledníkům, které na tomto zvyku přitahuje především společně sdílená bujará zábava. A možná i vidina obdržené sklenky – méně pak už malovaných vajíček," řekl Janeček.
Přesto je podle něj na místě si tohoto zvyku vážit. „Už proto, že je neviditelným poutem, které nás spojuje s našimi dávnými předky, kteří jej prováděli s plným vědomím toho, že jde o důležitý jarní rituál přenášející sílu a zdraví probouzejícího se rostlinstva na člověka. Jeho cílem bylo omlazení, občerstvení či uzdravení. Navíc jde o jeden z našich nejstarších zaznamenaných lidových zvyků vůbec,“ konstatoval Janeček s tím, že první zmínky o něm jsou už v díle kněze Jana Rokycany z 15. století.
Odkaz dávných předků
Už samotný fakt, že se tento starobylý zvyk udržel celá dlouhá staletí, považuje Janeček za malý zázrak. „Nikoli snad projev necivilizovanosti a barbarství, jak by mohly některé jeho soudobé mediální interpretace naznačovat. Civilizovaná a kultivovaná je totiž pouze taková společnost, která si je vědomá svých tradic a kulturního dědictví a cílevědomě navazuje na odkaz svých předků. Nikoli taková, která pouze vlivem dobových nálad přejímá hodnoty a názory zvenčí. A to snad za pár minut strávených na útěku před pomlázkou stojí," dodal vedoucí Etnografického oddělení Národního muzea v Praze.
Také režisérka Helena Třeštíková a někdejší ministryně kultury, která natočila řadu dokumentů o českých ženách, se domnívá, že násilí na ženách nelze s Velikonocemi spojovat. „Připadá mi to nepochopitelné a legrační. Pomlázka je roztomilá tradice, kterou bych nerušila,“ dodala.
