Excentrický v tvorbě i v životě je francouzský režisér a herec polského původu Roman Polanski, který 18. srpna oslaví osmdesátiny. Na kontě má několik cenami ověnčených filmů, například Čínská čtvrť či Pianista, ale i obvinění ze sexuálního styku s nezletilou, kvůli němuž přes 30 let nebyl v USA. Jeho filmy, často plné bizarností až úchylek, ale i černočerného humoru, odhalují lidské nitro až na samou dřeň a převracejí zažitá morální schémata.
Charakteristická pro Polanského filmy je i klaustrofobní atmosféra. Často se odehrávají v uzavřeném prostoru – na lodi (jeho celovečerní debut Nůž ve vodě z roku 1962, za nějž byl nominován na Oscara za nejlepší zahraniční film), v bytě (Rosemary má děťátko, 1968) či ghettu (Pianista, 2002, oceněný třemi Oscary, Zlatou palmou v Cannes i Českým lvem).
Útěk z židovského ghetta na venkov
Příběh Pianista polského židovského hudebníka, jemuž hudba pomůže přežít holokaust, nese autobiografické rysy. Polanski se narodil 18. srpna 1933 v Paříži do polsko-židovské rodiny, která se ale tři roky nato vrátila do polského Krakova. Po nacistické okupaci byli jeho rodiče odvlečeni do koncentračního tábora, který matka nepřežila. Polanskému se podařilo uprchnout z ghetta a válku přežít na polském venkově.
Již během studia filmové akademie v polské Lodži natočil Polanski několik filmů a zahrál si například ve snímcích polského režiséra Andrzeje Wajdy, ale i v československo-polském filmu režiséra Jaroslava Macha Co řekne žena (1958). Tehdy se také Polanski poprvé oženil – s polskou herečkou Barbarou Kwiatkowskou, s níž se ale po dvou letech rozvedl.
První úspěchy, ale i vražda manželky
V roce 1963 Polanski opustil Polsko a odjel do Paříže. Dva roky nato získal na MFF v Berlíně 1965 Stříbrného medvěda za hororovou studii rozpadu osobnosti dívky (Catherine Deneuveová) se sexuálními zábranami s názvem Hnus. Rok nato si odvážel z Berlína Zlatého medvěda za drama Ve slepé uličce. Následovala upíří parodie Ples upírů (1967), v níž si sám zahrál a seznámil se s herečkou Sharon Tateovou.
Právě tato krásná blondýnka výrazně změnila Polanskému život. V roce 1968 se s ní oženil, ale v srpnu 1969, rok po uvedení jeho hororu Rosemary má děťátko, ukončila jejich lásku brutální vražda. Tateová byla ve vysokém stupni těhotenství v jejich losangelském domě ubodána bandou Charlese Mansona. Polanski, který tehdy nebyl doma, se zhroutil a odešel do Evropy. Památce milované ženy později věnoval drama Tess (1979), nominované na Oscara za nejlepší režii a oceněné třemi Oscary.
Sexuální skandál už slavného režiséra
Do USA se Polanski vrátil v roce 1974 kvůli natáčení filmu Čínská čtvrt s Jackem Nicholsonem a Faye Dunawayeovou, který získal 11 nominací na Oscara (jednoho dostal) a tři Zlaté glóby (včetně glóbu za režii). V roce 1977 se ale stala další osudová událost v Polanského životě – v domě Jacka Nicholsona měl režisér sexuální poměr s třináctiletou dívkou, za což mu hrozilo až 50 let vězení. Polanski ale uzavřel s prokuraturou dohodu a odseděl si jen 47 dní. Poté ale raději utekl do Evropy.
Při natáčení dramatu 48 hodin v Paříži (1988) se Polanski seznámil s o 33 let mladší herečkou Emmanuelle Seignerovou, se kterou se záhy oženil. Má s ní dceru Morgane (20) a syna Elvise (15). Seignerovou obsadil například i do erotického dramatu Hořký měsíc (1992) či mysteriózní Deváté brány (1999).
Polanski také několikrát navštívil Česko, mimo jiné při natáčení a světové premiéře adaptace románu Charlese Dickense Oliver Twist (2005), v roce 2004 v Karlových Varech dostal Cenu za mimořádný umělecký přínos světovému filmu a rok předtím v Praze přebíral cenu festivalu Febiofest za přínos světové kinematografii.
Polanski, jehož posledním filmem je konverzační hořká komedie Bůh masakru (2011), je též držitelem Zlatého lva za celoživotní dílo (1993) a ceny za celoživotní dílo festivalu v Curychu (2009), kterou si ale převzal až s dvouletým zpožděním. Cestou na festival byl v září 2009 ve Švýcarsku zatčen po žádosti USA o jeho vydání kvůli sexuální kauze z roku 1977. Několik týdnů strávil ve vazbě a pak půl roku v domácím vězení ve své tamní chatě, než Švýcarsko rozhodlo, že ho nevydá.
