Život jako čekárna
Ilustrační foto: pinterest.com

Život jako čekárna

22. 8. 2020

Čekáš. Celý život čekáš. Čekáš, aniž o tom vůbec víš. Nejdříve čekáš devět měsíců od dovádivého okamžiku tvých rodičů, abys mohl zakřičet do světa svůj příchod.

Potom čekáš, až vyrosteš. Abys viděl, co se děje kousek výš, než dosáhneš pohledem. Tohle ranné čekání si příliš neuvědomuješ, ale stejně čekáš. Až pro tebe přijdou do školky, až ti dají najíst, až se máma cestou na nákup vypovídá se známou.

Těšíš se do školy, protože tě naučí číst a psát a  počítat a bude tam spousta kamarádů a čekáš na to slavné první září. Od toho dne rozvine se před tebou koberec poznání – a čekání.

Protože škola v dalších letech není tvoje největší hobby, čekáš na zazvonění poslední vyučovací hodiny, abys mohl hodit tašku za dveře bytu a popadnout skateboard nebo kolečkové brusle a vyrazit ven, kde čekají kámoši.

Pravidelně v polovině a na konci školního roku čekáš, jak dopadne ten nesmysl zvaný vysvědčení. Ještě trýznivější čekání je na reakci rodičů.

A tak čekáš na konec školy povinné a jestli uděláš přijímačky na školu, kterou ti vybrali.

Čekáš na občanku, protože někdy v té době přece začíná život.

A pak to jde fofrem. Čekáš na svoji dívku a jestli ti nedá kopačky. Na to, jestli uděláš maturitu. Jestli seženeš práci, abys mohl vydělávat. Čekáš, až budeš mít na byt, na jeho vybavení. Na chvíli, kdy své vyvolené navlékneš zlatý prstem. Pak na to, až se ti narodí  dítě. Až povyroste a začne chodit do školy. Mezitím čekáš na povýšení v práci, na vyšší plat, abys mohl koupit lepší a novější auto a jet na dovolenou, nejlépe co nejdál.

Potom se přistihneš, že nějak často čekáš v čekárně na svého lékaře. Zamyslíš se a najednou čekáš na termín odchodu do penze. A pak se zděsíš. Kde je ten život, na který jsem pořád čekal?! Kde jenom je?

Nevšiml sis. Nějak jsi nepostřehl, že život šel zatím kolem tebe. Zatímco jsi čekal.

Můj příběh stárnutí
Hodnocení:
(4.6 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Vida, jak jsme se hezky "pročekali" k roku 2020. Článek se mi pořád líbí. :-)
Marie Faldynová
Dřív bylo pro mne čekání těžké, dnes jsem někdy ráda, že mám chvíli klid...
Danka Rotyková
Moc, moc hezké zamyšlení nad životem. Asi se s vámi krásně povídá, to je u mužů vzácné.
Daniela Řeřichová
Ano, takový je život, čekáme a mezi tím prožíváme. Moc hezký článek!
Dana Puchalská
Líbí..... Ano všichni čekáme a někdo se díky své netrpělivosti prostě nedočká...
Marie Doušová
Člověk přece vždy na něco čeká, aniž si to uvědomuje.. Takový je život, bez čekání to někdy nejde. Přesto hezká úvaha........
Martina Růžičková
Pokud zvládáte a užíváte si mezi tím vším čekáním i všední radosti života, je to v pořádku.
Hana Šimková
To přece není čekání. Je to normální život.
Libor Farský
V čekárně na dveřích do ordinace bývá cedule "NEKLEPEJTE NA DVEŘE". Asi to platí i včekárně života ...
Hana Nováková
Nerada čekám na cokoli, ale čekání se asi nikdo nevyhne. Jen mě tak napadá, že jediné čekání v době měého dětství, které jsem milovala, bylo čekání na Ježíška. To je možná úsměvné, ale dodnes sice už nečekám na Ježíška, ale tak nějak podvědomě na Štědrý večer pro jeho neopakovatelnou atmosféru a to kouzlo, které mě provází od dětství. A pak ještě i s tím spojené rozzářené oči vnoučat, jak byla hodná a co jim Ježíšek nadělil. Někdy mě to dohání až k slzám. No a pak nečekejte na Ježíška.....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.