Jiřina Šiklová: Staří lidé
nebyli ctěni od nepaměti

Pracovala jsem ve zdravotnictví i v sociálních službách. Zažila jsem, jak příbuzní vyčítali dětem, že maminku (tatínka) dali do ústavu, přitom nebylo v jejich silách se zmatené utíkající či plně ležící postižené rodiče postarat. Zažila jsem taky několikrát zhroucení se dcery i snachy, které snažily o rodiče pečovat a prostě to nebylo v jejich silách. Zajímavé, že nejvíce vždy vyčítaly děti, které žily jinde a rodiče viděly v nejlepším případě jednou, dvakrát do měsíce. Samozřejmě jsem zažila i to, jak děti rodičům řekly, že je vezou na výlet či k lékaři a pak je bez jejich vědomí v ústavu odložily. A to byla maminka plně orientovaná a potřebovala minimální pomoc.

Ne vždy musí jít o zlou vůli. Podmínky často nedovolují, aby se mladí o staré starat mohli, i kdyby nakrásně chtěli. Zaměstnaní mají pramálo času a nezaměstnaným chybí prostředky. Samozřejmě jsou i výjimky a i tady může platit, že když se chce, všechno jde.