Soutěžní příspěvek:
Tenkrát na železnici

Můj příběh je starý asi 35let,a ni nevím, který rok to přesně bylo, ale blížily se Velikonoce. Já i muž jako správní železničáři jsme měli každý svůj turnus a kdo někdy k železnici jen přičichl tak ví, že si žádný železničář dobrovolně nedá vzít pracovní svátek, který mu vychází v jeho turnusu, už kvůli slibnému výdělku.

Jenže ten rok nám to moc nevyšlo, já jsem měla jít do práce v sobotu a v pondělí, muž na velikonoční neděli. To je nespravedlivé, říkám si a špekuluji o tom, jak to udělat, abychom byli aspoň jeden den s malými dětmi oba doma. U mě nic nešlo, protože kolegyně byla nemocná, tak mě napadla taková drzá myšlenka, zkusit to u muže, jenže on sám by si nic takového vyřizovat nešel, tak jsem to vzala do svých rukou. Zavolala jsem na patřičná místa, vysvětlila své důvody a setkala se celkem s pochopením, jenže ten pán, který to vyřizoval, byt tak chápavý, že mému muži udělil volno na celé Velikonoce. Když jsem mu poděkovala, už jsem věděla, že asi bude zle, tohle muž nepřekousne, jedna celá denní šichta a ještě kus noční ve výhodně placeném svátku, to tě holka těžko projde, ale vysvětlovat tomu hodnému pánovi, že jsem to myslela úplně jinak, jen šichty nějak prohodit, už vlastně nebylo možné. V hlavě jsem měla docela chaos.

Když jsem přišla z práce domů, tak jsem se hned chtěla přiznat k tomu, co jsem udělala a docela jsem se tetelila strachem, co muž na to. Sice trochu hudroval, ale jinak se zachoval jako správný chlap, asi mu došlo, že jsem jen chtěla, aby byla rodina o svátcích aspoň chvilku pohromadě. Jenže to nebylo ještě všechno. Další dny jsem se dozvěděla, že vzhledem k nečekaným změnám na mém pracovišti budu muset do práce i na velikonoční něděli, takže celé svátky. Tak jsem zařídila svému muži celé volné Velikonoce, přestože on o to ani nestál a já sama jsem je strávila v práci. Byly to pěkné "rodinné" Velikonoce, ale aspoň si muž jednou užil delšího svátečního volna, myslím, že mi tuto moji drzost nakonec odpustil.

Krásné svátky jara přeji všem!