WéCé a já

Na kadibudku mám také jednu legrační vzpomínku. To jsem tak jednou jako svobodné děvče byla na zábavě, která byla v Žopích venku, kde tehdy byla právě dřevěná kadibudka. Kamarádce tam dovnitř spadl občanský průkaz. No a aby nemusela vyřizovat nový, tak jej nakonec vytáhla. Po vytažení hned někam odešla si nejen umýt ruce, ale také očistit OP. Naštěstí to s ním nebylo tak strašné a byl po očistě použitelný.

Úsměvné. ..Zděné WC na chalupě u sestry mělo v zadní stěně malé okýnko. Jednou večer sestra v nočňi košili trůnila a já jsem se potichu přikradla k tomu okýnku a prostřčenou rukou jí sáhla na hlavu. Vystartovala a skončila hned naproti v malém jezírku s leknínem. Samozřejmě jsem se chechtala, ale jen do té doby, než mne popadla a strčila mne tam taky. Byla o čtyři roky starší a já hubeňour..

No, u nás to veselé nebylo, v dětství, když jsme bydleli v Lomnici v Podkrkonoší, jsme v činžáku měli WC coby součást bytu, ale po přestěhování v Týně jsme chodily i v mrazech na suchý vedle kurníku. Naštěstí to je dnes, po 60 letech, jinak.

Oprava: v osmi letech

Historky opravdu k pobavení. Mně se zaklapl zámek na WC v Londýně 8. letech. Česky jsem křičela pomóc, otevřela mi paní, co tam pracovala. Bylo mi hrozně.

Japonský císař mě pobavil :-)

Šárko, jen bych opakovala komentář Daniely. Díky za veselý začátek soboty :-) :-).

Šárko ... ráno, a už ležím pod stolem :-)) Naštěstí néé "pod vlivem", ale smíchy :-)) Díky, hned je den veselejší ...