Moji milí učitelé
Ilustrace: Z rodinného archivu Marie Ženatové

Moji milí učitelé

14. 3. 2025

Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov, kam jsem velmi ráda chodila až do páté třídy - je to ta patrová budova v perokresbě mého tatínka z mládí.

Ovšem se svým vzácným učitelským manželským párem jsem se seznámila už ve svých pěti letech. Byl rok 1951 a moji rodiče v té době hospodařili a obdělávali kolem 18 ha půdy. Takže v našich chlévech bylo mimo jiné ustájeno i několik kraviček. Byly povinné dodávky mléka státu, ale přesto ještě nějaké zbylo, a tak jsme mohli nechávat i jiným zájemcům. A právě v té době o každodenní litr mléka projevili zájem moji vzácní učitelé Stárkovi.

Takže denně jsem jim nosila v konvičce mléko - neměla jsem to daleko. A snad proto, že si mne oblíbili, tak mne po delší době pozvali do ložnice, abych se podívala na jejich chlapečka - miláčka. Otevřeli dveře do pokoje a já na posteli uviděla ležet dospělé dítě, které jen otáčelo hlavičkou a trochu pohybovalo končetinami, slovní zásoba se omezovala jen na vydávání zvuků.

V mém tehdejším dětském věku jsem se nejdříve polekala a když milá paní učitelka to na mne uviděla, tak mi laskavě řekla, abych se nebála a pohladila ho. A tím gestem ze mne spadly veškeré obavy.

A od té době vždy, když jsem jim donesla mléko jsem šla chvíli do pokoje, už jsem se nebála a velké dítě se na mne trochu usmívalo. A já se tak pro ně stávala druhým dítětem. Svěřovali se mi se svou bolestí nad postiženým chlapcem, kterého ovšem nade vše milovali.

Věděli, že chodím do katolického kostela, a tak mimo jiné jsem se od nich dověděla, že oni patří k českobratrské církvi. Jenže ten byl od naší vesnice ve velké vzdálenosti a oni neměli ani tu možnost se zúčastňovat společného nedělního setkání. Ale aby dokázali brát sílu a lásku k péči o svoje veliké dítě, které bylo ležákem, tak chodili denně na vyvýšené místo do polí. Tam se vždy pomodlili a prosili nebesa o další Boží přízeň a pomoc.

Paní učitelka učila na nižším stupni a pan učitel na vyšším, později byl i zástupcem ředitele. A já už v té době ranného dětství jsem si uvědomovala, jak to musí být pro ně těžké vidět při vyučování zdravé vesnické děti. O to víc jsem je s úctou obdivovala a svým způsobem na dálku milovala.

Vždy ve vyšších třídách o přestávce si pan učitel (byl velice štíhlý) vytáhl menší svačinku a měl občas i jablíčko - vytáhl nožík a velmi pečlivě si je okrájel a slupky vyhodil do odpadkového koše. Já, sedící vždy v první lavici, bych byla velmi ráda vyskočila a ty vyhozené slupky snědla - pro mne bylo úplným zázrakem vidět jablíčko. V té době jsme jabloně neměli, jen větší řadu třešní. Ovšem vždy jsem si rychle uvědomila a srovnala svůj život s jeho a ihned zavrhla tu myšlenku, že se má někdo líp než já.

V té době pochopitelně neexistovaly žádné suché pleny, denně u nich viselo na chodbě mnoho zářivě bílých prostěradel, které museli sami prát, vyvářet, žehlit - bylo jich zapotřebí velmi, ano velmi mnoho.

Takže to bylo moje první seznámení s obětavými a poctivými učiteli, kteří neznali nic jiného než svoji profesi a doma péči o postiženého syna. Pochopitelně jsem poznala na základní škole i další úžasné učitele, ale bohužel i jednoho, pro kterého slovo učitel asi nikdy nemělo vůbec být - ovšem i to je život.

I na dalších školách jsem potkávala jen ty nejúžasnější učitele a když jsem jednou po mnoha letech jela se svojí bývalou a velmi oblíbenou učitelkou tělocviku, už tehdy důchodkyní, vlakem, tak jsem byla přešťastná. Při delší společné cestě mi vyprávěla, jak se v důchodu přestěhovala s manželem na chalupu a stará se tam o postiženou vnučku. Takže toto bylo moje další setkání s vitální, obdivovanou i velmi obětavou učitelkou.

Už před mnoha roky mne dostihlo ranné stáří a já se chtěla seznámit s internetem. V té době u nás bydlel ženatý syn s rodinou a moje milá snacha se stala mojí domácí laskavou učitelkou. Syn viděl, že nedělám vůbec žádné pokroky, tak často prohlašoval, že se to asi nikdy nenaučím. Hodná snacha neříkala nic - možná si myslela své.

A já si vzpomínala, jak jsem na střední škole trpělivě doučovala matematiku a tak připravovala některé spolužáky k přijímačkám na vysokou školu ekonomickou. Co mi bylo platné, že jsem uměla tehdy dobře vysvětlovat, jak fungují goniometrické funkce sinus, cosinus, tangens a cotangens? Na práci s internetem to prostě nestačilo. A přesto - po delší době se přece jen zadařilo a můj mozek internet trochu pochopil a "zabral".

Ale dnes ve svém věku, kdy se už pomalu blížím k 80tce, jsou mými nejlepšími učiteli moji nejmladší vnuci. Oni si toho velmi cení, že mohou ve svém věku něco přiučit svoji starou babičku a vůbec jim nevadí, že už mi ten mozek zpomaluje. A protože mají občas čas, tak mi neustále znovu a znovu trpělivě vysvětlují nové technologie a mají z toho velikou radost, když se zadaří a já to trochu pochopím.

 

 

 

škola vzpomínky Zimní soutěž 2025
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Hezké a laskavé povídání..
Věra Ježková
Maruško, moc hezké vzpomínání. A máš bezva vnuky. :-)
Iva Bendová
Chtěla jsem začít slovy paní Ireny ... To retro vzpomínání naší a starší generace mě vždycky dostane. Malý Bobeš, kterého s láskou připomněla paní Jana Š., byl moje první kniha, co mi přišla do školy, a to v rámci předplatného "Malý čtenář." Úplně se mi ta /bez mála 60 let/ stará vzpomínka vybavila - jak nám tu poměrně objemnou knihu paní učitelka /tehdy soudružka učitelka/ rozdává do lavic, a jak jsem ji zvidavě a se zaujetím četla. Nejvíce mi utkvělo, jak si Bobeš pochutnal na slupce od pomeranče, co dostal od bohatého spolužáka /?/, jako na veliké vzácnosti. Moc milé řádky v článku i zde.
Irena Mertová
Hezké vzpomínání. Váš tatínek moc hezky kreslil...
Miloslava Richterová
Vaše vzpomínání je moc hezké, děkuji za ně.
Jana Jurečková
Vzpomínám na mladou paní profesorku němčiny na gymnáziu, byla krásná, každý den chodila jinak oblečená a moc hezky. Celý život měla před sebou, měli jsme ji rádi. A pak se to stalo. Onemocněla, chodila na ozařování a my všichni jí přáli, aby se uzdravila. Jenže nemoc byla silnější.... Díky za Váš krásný článek.
Naděžda Špásová
Na učitele na základce si pamatuji docela dobře, jsem z vesnice a byli mezi nimi hodní i protivní. Na svojí třídní učitelku na druhém stupni nikdy nezapomenu. Byla skvělá, takové už dneska nejsou. Už na nás dlouho kouká tam shora.
Jana Šenbergerová
Marie, kdykoliv čtu váš článek, vrací mě to do let, kdy jsem se zatajeným dechem četla Malého Bobše, Babičku nebo o Hanýžce a Martínkovi.
Jan Zelenka
Moc hezká vzpomínka.
Blanka Lazarová
Marie, moc ráda čtu vaše články, i když někdy se slzami v očích. Život na venkově jsem já, městské dítě, zažila až dospělá na chalupě. Děkuji Vám za vaše milé vzpomínání.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 11. týden

V minulém týdnu se v Hollywoodu rozdávaly filmové ceny Oscar. A sošky (České lvy) za nejlepší snímky uplynulého roku se udělovaly i v Česku. Právě filmy budou tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

19%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%