Renáta (64): Vnuk k nám už raději nejezdí, nepřijal naše pravidla výchovy
Ilustrační foto: Freepik

Renáta (64): Vnuk k nám už raději nejezdí, nepřijal naše pravidla výchovy

30. 1. 2025

Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko, tedy náš vnuk, je od malička pěkně rozmazlený. Vlastně to začalo hned po jeho narození. Pořád byl v takové sedačce a někdo ho musel houpat. Neustále, bez přestání, až do jednoho roku.

Když začal chodit, tak nechodil ale lítal, všichni museli být v pozoru. Do tří let nemluvil. Koupila jsem mu knížku od Josefa Lady s obrázky a říkankami. Myslela jsem, že s ním bude snacha číst. Ale ona tu knížku darovala známým. Když na tříleté prohlídce jí doporučil lékař, že by mu měla číst, tak koupila nějakou knížku a trochu mu četla.

Pak vnuk nastoupil do školky. Tam měl takové problémy s neposlušností, že mu učitelka vykloubila rameno. S tím měl potom problémy ještě několik let. Dokonce byl kvůli tomu tři týdny v lázních. Od tří let vždy o prázdninách byl 1 týden u nás na venkově. Snažila jsem se vždy po dobrém, ale důsledně, napravovat chyby výchovy. Např. pokaždé v obchodě něco chtěl a když jsme s manželem to odmítli koupit, hrozně vyváděl - lehl si na podlahu a řval. Manžel, jeho děda, ho odnesl z obchodu pryč. Když jsem vyšla za nimi, tak už byl v klidu. Celý incident jsem s ním probrala, vysvětlila mu, co bylo špatně a proč jsme to nekoupili. Příště zase něco chtěl, ale už se nevztekal, nikdy jsme mu takhle nic nekoupili. A to právě proto, že jeho máma mu všechno koupí.

O prázdninách po 4. třídě byl u nás bez rodičů naposledy. Byly u nás i další vnoučata. Dala jsem jim k obědu karbanátky s bramborem a zeleninou. Všechny děti vše snědly. Jen on nechal brambory. Brambory nejím, oznámil. Řekla jsem úplně v klidu - dobře, když nejíš brambory, nemůžeš mít odpoledne ke svačině palačinky.  A on všechny brambory snědl.

Když si pro něho rodiče přijeli, tak jsem řekla snaše, že už chápe, že u nás je to trochu jiné. Na rozloučenou povídal, že u nás jsou jiná pravidla.
Zřejmě doma řekl, že už k nám nechce, protože od té doby k nám na prázdniny nejezdí a radši je na tabletu doma v Praze.

A tak to šlo několik let. Teď je mu 12 let. To, že odchází od slavnostního stolu, to nikdo nikdy neřešil. Že je celé dny na tabletu, a přitom se cpe sladkostmi, to také nikdo neřeší. Má nadváhu, doktor doporučil snížit váhu, ale jak, to už jim neřekl. Tak to také nikdo neřeší.

Nejhorší na celé situaci vidím to, že když k nám přestal jezdit, tak jsme si s manželem vlastně oddechli.

 

(Redakčně zpracováno na základě vyprávění čtenářky, která si nepřála uvést celé jméno. Fotografie je ilustrační. Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

Můj příběh rodina vnoučata
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Musí ho vychovávat rodiče. Zatím je to jen rozmazlené dítě.
Pavel Štoček
A zazvonil zvonek a pohádky byl konec
Anna Potůčková
Do výchovy svých vnoučat jejich rodičům nemluvím také. Jak si je vychovají, tak se pak oni i vůči nim zachovají. A protože tu mnohdy bývá u nás všech 6 vnoučat, je jasné že pokud se škorpí, tak je napomenu. A jsem ráda, že tu tak rádi jezdí. Ráda jim navařím i upeču, odměnou je mi pak jejich pochvala jak to či ono bylo dobré. V žádném případě nám nejsou na obtíž.
Soňa Prachfeldová
Také nemluvím do výchovy, nekritizuji, stejně by se to nezměnilo, ráda pomohu, pohlidam, když je zapotřebí,pak se zase věnuji svým zájmům. Když si vzpomenu na svoji babičku, ta mi neřekla jediné výchovné slovo a věřila mi. Sice dnes je to hodně jiné, ale v podstatě stejné.
Romana Koníčková
Článek i reakce pod ním mi pomáhají k pochopení, proč stoupá počet dětí a mladých lidí, kteří potřebují odbornou péči. Dovolím si prorokovat, že za deset let budou chybět psychiatři nejen pro dětské pacienty, ale i pro jejich rodiče. Jsem v klidu, mne se to netýká :-)
Marta Hrušková
Dneska rodiče přestali používat hlavu a rozum…Mám vnuka, je mu 13 měsíců a dcera ho má pořád v nosítku na břiše a spí společně ještě se starším bratrem v jedné posteli. Protože v kočárku a vlastní postýlce se jim orý nelíbilo… Nedávno zeptala: A do kolika jsme (se starším bratrem) spali s vámi v poseli? Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, na co se ptá… A pak jsem jí naprosto konsternovala informací, že každý měl nejprve svou dětskou postýlku, kde byli celkem v bezpečí, pokud jsem potřebovala něco nutného. Např. použití WC, kam si nosí dcera vnuka taktéž s sebou…
Jana Kollinová
Článek má přesah do mnoha vztahů prarodičů a vnoučat. Vzhledem k tomu, že jsem už prababička, tak jsem období idealizace vnoučat zvládla tak jak jsem byla schopna a měla jsem to štěstí, že jsem s vnukem navázala bližší vztah i když to může být jen moje představa a vnuk to možná vnímá jinak, přesto je ochoten třeba i o půlnoci přijet pomoc řešit moje zdravotní problémy, což se už několikrát stalo. Pravnoučata jsou nádherné bytosti, ale musím přiznat, že poněkud z jiného světa a vůbec bych si nedovolila cokoliv doporučit, posoudit, poznamenat, pokud bych o to nebyla výslovně požádaná, ale stejně by to bylo něco z minulého tisíciletí a to doslova s ohledem a rok, který se píše. Ale zpět k článku. Poslední věta je nesprávně vnímaná realita vztahů. Naopak, buďte šťastni, že jste si včas uvědomili, že vaše vnouče patří do svého světa. Věnujte se sobě a ponechte jeho výchovu rodičům včetně sklizně výsledků jejich péče. Řešte jen to, co můžete ovlivnit a zkvalitnit váš společný seniorský život. Říká se "můj dům, má pravidla" a toho se držte.
Lenka Kočandrlová
Takové dítě bude jednoho dne mávat s rodiči jak s hadrem, jak nebude po jeho.Pak se jim možná rozsvítí,co ve výchově podělali ,ale ono už bude tak nějak pozdě......
Eva Mužíková
Než abych se snažila převychovávat když není odezva na straně rodičů, to bych se klidně s nezájmem vnoučka o babičku smířila. Taky bych si spíš oddechla.
Josef Rybář
No, obávám se, že mě čeká to samé. Vnouček zatím 3,5 roku, příznaky podobné. Dostane, co chce, jí jenom, co chce a nejí, co nechce. Takže jsem rád, že jsem si tento článek mohl přečíst dříve, než se takové problémy v naší rodině plně rozvinou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 5. týden

Co dělají celebrity, když nepracují? Čím se baví? Koníčky slavných, to je téma kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA