Mám dvě děti. Jako paní Palachová...

Motto: “Nic jiného, než vlastní zkušenost z minulosti, nepropojí člověka s okolním světem v přítomnosti.” Rozbor myšlenek v mottu: v mottu se vlastně tvrdí, že naše současné vnímání světa je plně definováno tím, co jsme už zažili. To je ale poněkud omezený pohled. Lidé nejsou jen produktem své minulosti – máme schopnost učit se novým věcem, přehodnocovat své názory a přizpůsobovat se světu i bez přímé vazby na minulost. Tvrzení tímto způsobem podceňuje schopnost člověka tvořit novou realitu, nezatíženou jen tím, co prožil. . “Vše ostatní je jen strach z budoucnosti.” Toto je hodně černobílé a zjednodušující. V životě existuje spousta motivací, které nejsou spojené se strachem. Naděje, radost, touha po poznání, zvědavost – to všechno jsou motivace, které spojují člověka s přítomností i budoucností, aniž by v tom hrál roli strach. Pokud pisatelka vnímá vše mimo “minulou zkušenost” jako strach, vypovídá to spíše o jejím vlastním vnímání světa – možná ten strach cítí ona sama a promítá ho do obecné pravdy. Motto je skutečně hodně subjektivní a osvětluje většinou zjednodušené vnímání a reakce pisatelky na článek. Ovšem jako všeobecná “filosofie” pro ostatní má značné mezery. Stejně jako včerejší komentář 8:47, který je povrchní a naprosto neakceptovatelný.

Paní Zuzano, krásná myšlenka! Děkuji. Většina pochopila. Zarazily mne některé komentáře, zejména včera 8:47 a potom Motto. Měla jsem chuť motto pochopit, a tak jsem se mu věnovala možná více, než by si zasloužilo……Ke komentáři v 8:47 se chystám vyjádřit později. Je to opravdu vážné téma.

Já bych jen doplnila, že štěstí v současnosti nezakládá automatický předpoklad na štěstí v budoucnosti.

MOTTO: "Nic jiného, než vlastní zkušenost z minulosti, nepropojí člověka s okolním světem v přítomnosti. Vše ostatní je jen strach z budoucnosti." J.C.

Zase souhlas s paní Caklovou, rovněž si myslím, že stavět proti sobě své štěstí a neštěstí někoho jiného jak to dělá autorka tohoto článku je hloupé, sobecké a krátkozraké.

Tak já nevím, myslí si snad paní Vavříková 14:21, že rodiny, kde nemají tak zdravé, chytré, vzdělané, hodné a krásné děti, jako má paní Zajícová, nemohou mít hezké vztahy???

Paní Pivcová ten kdo to vnímá jinak má v první řadě právo to napsat aniž by byl podezírán z nějakých nekalých úmyslů.

:-) Zuzko, já toto vnímám jinak a rozhodně v rodinných vztazích, alespoň co se týká mých dětí, žádný problém nemám. K paní Palachové jsem se vyjádřila dnes 08:47. Spíš jsem si vzpomněla nešťastné mámy po tragédii na Filozofické fakultě. Rozdíl je v tom, že zemřelí studenti, až na střelce, si sami na život nesáhly. Vím co je zoufalství, když moje patnáctiletá dcera utrpěla těžký úraz hlavy nevlastní vinou a týden byla v klinické smrti. Přežila, ale rok trvající následnou péči v domácím prostředí nikomu nepřeju. Každý má právo vykládat si to po svém.

Zuzko, přesně tak to cítím i já.

Já se zcela distancuji od názoru, že se paní Zuzana chlubí. Říká, co cítí, a já jí to ze srdce přeji, i když sama děti nemám. Kdo to vnímá jinak, je to jeho problém a nemá cenu se tím zabývat. Na paní Palachovou a její zoufalství nezapomenu do smrti. Jak při pohřbu, kdy zaznívaly oficiální projevy, v pláči opakovala: Byl to můj syn.