Já i obě rozhořčené madam nastupujeme. Kontrolně juknu na hodinky, no jo, šest minut zpoždění. Dámy se sice už mezitím pustily do nadávání na něco jiného, ale mně tahle událost furt nějak nejde z palice. V duchu si říkám: „Že se nestydíte, baby zlolajné! Tady ten chlápek za volantem obětavě vstoupil do autobusáckého povolání, aby vám pomohl dostat se, kam potřebujete, a vy mu takhle mejete zadek. Místo abyste mu byly vděčné a občas mu třeba přinesly bonboniéru nebo svazeček voňavých lučních květů. Kdepak, vy jen držkujete. Pak má být mezi lidmi příjemně.“
Tenhle lidumilný pocit mě neopouští ani v dalším průběhu odpoledne. Dá to ale docela makačku, protože dřepím na finančním úřadě a brejlatá slečna ostře řezaných rysů na druhé straně psacího stolu totálně cupuje na kousky moje daňové přiznání. V podstatě mi důrazně oznamuje, že jsem napůl blbeček a napůl podvodník. Ale mně to nevadí a nezazlívám jí to. Představuju si ji, jak jako studentka gymplu či střední ekonomky jde ze školy a na budově finančáku čte náborový transparent „Staň se daňovou úřednicí a pomáhej plátcům, aby nebyli napůl podvodníci a napůl blbečci.“ V její nevinné duši to určitě vyvolalo přirozenou touhu být lidem užitečnou a šla si za tím. No a teď mi tady pomáhá. Až sem příští týden půjdu zaplatit penále za průsery v přiznání, přinesu jí bonboniéru a pugétek voňavých lučních květů.
Jsem přesvědčen, že náš současný a často diskutovaný nedostatek odborníků, hlavně řemeslníků v některých profesích, je zapříčiněn nevhodným náborem. Vezměte si například takového instalatéra. Toho dneska sháníte horko těžko, je jich jako šafránu. A víte proč? Protože kluci končící základní školu nejsou správně motivováni. Všude slyší jen neosobní slogany, jako třeba „Řemeslo má zlaté dno“ nebo „Staňte se drobným řemeslníkem-podnikatelem, dáme vám úvěr s úrokem jen 4,9 procenta.“ Ale to jsou kecičky bez humanitární nádivky. Oni totiž, stejně jako již zmíněná daňová kontrolorka, podvědomě usilují především o to, aby mohli celý život sloužit lidské pospolitosti. Víc by jim vyhovovalo oslovení „Jako kvalifikovaný instalatér budeš moci pomáhat lidem prošťuchovat ucpané hajzlíky a tahat chuchvalce vlasů z odtoků van.“ Anebo v případě malířů pokojů třeba oslovení: „Vyuč se a tvé štětky přinesou radost do lidských příbytků.“
Náboráři holt musej začít víc přemýšlet. A vzít si příklad z toho svého kolegy, který nechal popsat autobus číslo 136. Oni ale zatím většinou jen melou o perspektivním povolání, tučném výdělku a různých bonusových výhodách, což je nuda. Mládež to přece nezajímá. Takovou dívenku, která se může stát pokladní v supermarketu, nepřesvědčí, že bude mít třináctý plat, měsíční prémie a týden dovolené navíc. O mnoho účinnější by bylo, kdyby na lákacím letáčku stálo: „Deset hodin denně budete moci pohlížet do dlouhých front rozzářených tváří dobře naladěných nakupujících a do toho vám bude vesele cinkat vaše pokladna.“ Budoucí pokrývače bych třeba lanařil sloganem: „Hodným milionářům pomůžete, aby jim nezatékalo do jejich secesních vil, a vaše rodina se bude moci skoro každý den radovat, že jste nespadl ze střechy.“ Do náborových materiálů pro profesi zdravotní sestřičky bych zase napsal: „Vždy, když budete vynášet mísu či bažanta od nechodícího pacienta, bude vás krásně hřát, jak jste mu pomohla ulevit si.“
No jasně, o to přece při náboru jde! Zahrát akord na dřímajících strunách humanity v povaze mladého člověka. Otevřít mu obzor, že v tom povolání sice asi moc nezbohatne finančně, ale zato bude vnitřně bohatý pocitem, že je užitečný. Že si sice nepostaví velkolepé sídlo, jako třeba ten manažer, co vytuneloval ocelářskou firmu, ale zato mu bude moci krásně pomáhat. Například mu prošťouchne hajzlík, vytáhne z odtoku vířivky chuchvalec dlouhých blonďatých vlasů krásné paní manažerové, vymaluje mu všechny tři salóny, opraví mu střechy u všech tří garáží, aby nekapalo na všechny tři Mercedesy a tak dál. Třeba za to od vděčného manažera nebo alespoň od jeho svalnaté osobní gorily nakonec dostane i bonboniéru a pugétek voňavých lučních květů. Skvělá perspektiva. Skoro ji budoucím řemeslníkům závidím.