Na návštěvě u Benešů v Americe
Prezidentský pár s bratrem Janem, který od mládí žil ve Wisconsinu. FOTO: Z archivu M. Nekoly

Na návštěvě u Benešů v Americe

10. 1. 2025

Jak známo, druhý československý prezident Edvard Beneš se narodil v západočeské obci Kožlany coby nejmladší z deseti dětí. Členy rozvětveného rodinného klanu vítr osudu rozfoukal na mnoho míst, přičemž nechyběly ani Spojené státy americké. Vydejme se po jejich stopách.

Rodiče budoucího státníka, Matěj a Anna Benešovi, přivedli na svět v rozmezí let 1865-1884 sedm chlapců a tři děvčata. Druhý nejstarší syn Jan (1870-1957) se vyučil truhlářem a jeho dobrodružná povaha jej už v mládí zavedla do zámoří, konkrétně do Milwaukee ve státě Wisconsin, městě s početnou českou komunitou. Natrvalo se zde usadil, založil truhlářskou dílnu a posléze se věnoval i prodeji realit. Svého syna pojmenoval Edward. Zajímavé je, že se slavným sourozencem se setkal až během druhé světové války v New Yorku, po téměř půlstoletí. Když kdysi dávno opouštěl Kožlany, o čtrnáct let mladší Edvard si jej sotva pamatoval.

Ještě jeden starší bratr, Vojta Beneš (1887-1951), prožil větší část života v Americe. Od původní profese učitele se dostal k sociální a lidovýchovné činnosti, přispívajícího do řady vzdělávacích časopisů. Národní, politická a ideologická svoboda podle Beneše, který vstoupil také do sociálně demokratické strany, hrála zásadní úlohu ve zdravém vývoji společnosti, proto se v létě 1911 vydal do USA, aby zde nasbíral inspiraci a zároveň pozdvihl úroveň krajanského školství. Téměř tři roky strávil v New Yorku, Chicagu, Clevelandu, Milwaukee či Detroitu, značně se zasloužil o modernizaci učebních pomůcek a osnov. Po propuknutí první světové války se vrátil domů do Čech, znovu několik měsíců působil jako učitel na škole v Brandýse nad Labem a vyhýbal se odvodu do rakouské armády. V létě 1915 s manželkou a třemi dětmi tentokrát ilegálně odcestoval do Ameriky, aby z pověření odbojového ústředí Maffie řídil agitační a organizační práci mezi krajany. Zařadil se mezi nejplatnější pracovníky osvobozeneckého boje. Cestoval vlakem po celých Státech a řečnil na schůzích a ve spolkových místnostech, psal články a protirakouské brožury, sháněl finance na vydávání české propagační literatury, vedl nábor dobrovolníků do československých legií, pořádal manifestace, průvody a dobročinné bazary, jejichž výtěžek putoval pro potřeby odboje. Ještě několik měsíců poté, co bylo vyhlášeno Československo, zůstával za oceánem a koordinoval humanitární pomoc pro mladou republiku, sužovanou hospodářskou krizí. Domů se rodina dostala až koncem roku 1919. Čekala jej politická kariéra a prestižní funkce zemského školního inspektora. Když poskočíme o dvacet let později, nacházíme Vojtu Beneše v nezáviděníhodném postavení prominenta, kterému dýchalo na záda Gestapo. Československo nahradil Protektorát Čechy a Morava a v Praze vládl hákový kříž. Na poslední chvíli unikl zatčení, s rodinou uprchl a ocitl se opět v Chicagu. V metropoli na břehu Michiganského jezera chtěl navázat na bohaté zkušenosti z první války a aktivizovat krajanskou veřejnost ve prospěch protinacistického odboje. Znovu byl v tomto ohledu velmi platným a po celou válku absolvoval náročná přednášková turné po celých Státech.

Do třetice přesvědčený demokrat odcházel za oceán v temných časech po únoru 1948, kdy se moci chopili komunisté. Dožil u nejmladší dcery Alice v Indianě. Posledním letům Vojty Beneše je věnována kniha „Cesta do třetího exilu“, která vyšla (s mou skromnou editorskou péčí) v Nakladatelství Lidové noviny v roce 2022.

mladý učitel Vojta Beneš agitující mezi americkými krajany za vznik Československa.JPEG
Mladý učitel Vojta Beneš agitující mezi americkými krajany za vznik Československa. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Nekoly

 

Vojtův jediný syn, Václav Ladislav Beneš (1910-1972), který v Americe prožil takřka celé dětství, po studiu práv na Karlově univerzitě zamýšlel uplatnit se v diplomacii. Plány mu však zkřížila nacistická okupace. Odešel do Velké Británie, kde se připojil k formujícímu se zahraničnímu vojsku, posléze krátce pracoval v Londýně pro exilové ministerstvo spravedlnosti, kde nad rámec svých povinností plnil i zvláštní úkoly právního rázu přímo pro strýce prezidenta. Upozornil na sebe také coby důležitý člen československé delegace během příprav založení Organizace spojených národů v San Francisku. Skupinu vedl Jan Masaryk. S koncem války se navrátil do Prahy jako sekční šéf na ministerstvo spravedlnosti. Těsně před únorovými událostmi byl přidělen na ambasádu v Paříži. Když komunisté završili převrat, rezignoval a odebral se do Kanady. Doplnil si vzdělání a získal magisterský titul z civilního práva na McGillově univerzitě v Montrealu. V roce 1950 pak získal stálý úvazek na katedře politických věd na University of Indiana v Bloomingtonu, kde působil mimo jiné světově uznávaný matematik Václav Hlavatý. Roku 1963 zde Beneš obdržel profesuru. Přispíval do odborných časopisů, přednášel na konferencích, věnoval se mezinárodnímu právu a globálním vztahům s orientací na východní Evropu. V oboru platil za uznávanou kapacitu. Zemřel náhle na infarkt v nedožitých třiašedesáti letech.

Nesmíme vynechat dalšího synovce, jenž rovněž skončil v diplomatické službě, Bohuše Beneše (1901-1977).  Jeho otcem byl nejstarší prezidentův bratr Václav Beneš (1865-1919). Vykonával celý život učitelské povolání. Během první světové války byl kvůli odbojovým bratrovým aktivitám šikanován rakouskými úřady a následkem věznění záhy poté zemřel. Edvard cítil jistý dluh a stal se sotva dospělému synovci poručníkem. Zařídil mu také dobře placená zaměstnání na zastupitelských úřadech v New Yorku, Montrealu, Bruselu, působil rovněž jako dopisovatel ČTK z Ženevy a na sklonku 30. let byl jmenován tiskovým atašé na velvyslanectví v Londýně. Když strýc abdikoval na prezidentský úřad a odešel do ústraní do Londýna, stal se jeho osobním tajemníkem. Funkci vykonával i posléze na jaře 1939 v Chicagu, kde bývalá hlava státu začala přednášet na univerzitě. Bohuš Beneš tak sehrál důležitou úlohu při formování protinacistického zahraničního odboje. Komplikovaným vyjednáváním, neocenitelné pomoci ze strany krajanů a počátkům exilového státního zřízení věnoval několik publikací: Věrni zůstaneme (Chicago, 1939), Czechoslovakia, its sacrifice and future (Chicago, 1939), Československé zahraniční akce (Chicago, 1939), Křídla ve vyhnanství (Londýn, 1941), Amerika jde s námi (Londýn, 1941).

Edvard a Bohuš Benešovi na břehu Michiganského jezera v Chicagu, jaro 1939.jpg
Edvard a Bohuš Benešovi na břehu Michiganského jezera v Chicagu, jaro 1939. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Nekoly

 

Soukromá osoba Edvard Beneš se znovu proměnila v diplomata a státníka. Když se v létě 1939 vrátil do Londýna a začal intenzivně pracovat na vzniku exilové vlády, synovec mu stále zůstával nablízku. V polovině října začal vydávat týdeník Čechoslovák, který se záhy stal oficiální tiskovinou československého exilu ve Velké Británii. Bohuš měl poměrně konfliktní povahu a na jeho vyřídilku se kupily stížnosti. Když mu na podzim 1942 bylo nabídnuto místo generálního konzula v San Francisku, i strýc doporučil, aby opustil horkou londýnskou půdu a opět zakusil svět vysoké diplomacie. Rezignační dopis na ministerstvo zahraničí do Prahy poslal 3. září 1948, tedy v den, kdy těžce nemocný Edvard Beneš naposledy vydechl v Sezimově Ústí. Do Československa se Bohuš již nikdy nevrátil, v Kalifornii začal vyučovat politické vědy na několika univerzitách a v penzi nechal vyniknout i dosud skrytý umělecký talent, když úspěšně vyráběl sochy z naplaveného dřeva.

Příbuzenstvo „Prezidenta budovatele“ nikdy nemělo na růžích ustláno. Slavné jméno často znamenalo spíše překážku a komplikaci nežli výhodu. Někteří dokonce skončili ve vězení a zemřeli za tragických okolností. „Američtí“ Benešové nicméně prokázali průbojnost, píli a schopnosti, a důstojně tak navázali na tradici samotného Edvarda Beneše. Ať některá jeho politická rozhodnutí můžeme hodnotit kritickým pohledem, od mládí proslul neuvěřitelným pracovním nasazením a zápalem. 

 

Historik a politolog PhDr. Martin Nekola, Ph.D. vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze. Specializuje se především na československý exil po únoru 1948, problematiků krajanů a nedemokratické režimy. Vedle čtyř set odborných a populárně naučných článků publikoval i pětadvacet monografií, další připravuje. Zároveň je koordinátorem projektu The Czechoslovak Talks, shromažďujícím inspirativní příběhy Čechů ve světě.

 

 

 

 

 

 

 

Osudy Čechů ve světě
Autor: Martin Nekola
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Hašková
Velmi zajímavý článek. Děkuji.
Helena Přibilová
Děkuji za další velmi zajímavý článek. Ráda jsem se dozvěděla o osudech rozvětvené rodiny Benešů.
Soňa Prachfeldová
Zajímavé životní příběhy podivuhodné rodiny Benešů. Díky za seznámení s jejich prožitými životy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 2. týden

Kam letos vycestovat - doopravdy, anebo jen virtuálně? Tématem kvízu tohoto týdne budou známé i méně známé turistické destinace z celého světa.