Zápisník starého muže: Rasismus
Ilustrační foto: Pixabay

Zápisník starého muže: Rasismus

18. 1. 2025

V nedávných dnech hladinu poklidného povánočního života rozbouřila informace o rasistických výrocích místostarostky z Ostravy Přívozu. V diskusních příspěvcích mnozí poukazovali na neznalost tamější situace.

Dřívější menšina se proměnila ve snad už převažující komunitu lidí se svérázným chováním a nápadně hlasitými mluvenými projevy.

Starý pán zavzpomínal na dětství. Vídával tehdy karavany kočovníků ve vozech připomínající pionýry osídlující západní kontinent. Jejich průjezd vyvolal paniku dospělých, zamykání dveří, zabezpečování majetku s následným zjištěním kolik slepic nebo co chybí. Pokud se usadili, pak vytvořili osadu z chatrčí a k velké nelibosti sousedů. Jednu takovou na území dnešního Havířova mezi rondelem a kostelem jako školák se strachem obcházel širokým obloukem cestou k prarodičům. S pokračující výstavbou města jejich osada zmizela. Též proto, že probíhal proces integrace do většinové společnosti a byla všeobecná pracovní povinnost.

Pracovní povinnost, pojem dnes cizí lidem registrovaným na Úřadu práce. Poválečná výstavba a proces industrializace vyvolal potřebu pracovních sil. Těch se dlouho nedostávalo. I starý pán tenkrát se upsal, že je ochoten pracovat v podniku ještě několik let a za to dostal byt 3+1 v jednom z už hotových domů nového sídliště. Před domem byla ještě terénní proláklina a v ní právě taková osada z chatrčí, mezi nimiž vévodil nejdražší model dovozového auta. Osadníci věrni svým tradicím k večeru zasedli kolem ohniště, zpívali a bavili se v družné zábavě. Žili si po svém a nás si nevšímali.

Ne tak děti. Ty se promíchaly ve vzájemných hrách a večer si odchytil každý ty své. Syn se vrátil bez koloběžky. Otec se vydal ji najít. Zakrátko uviděl ženu v pestře barevných šatech jednou rukou přidržující chlapce a v druhé držící tu koloběžku. Bezradně se pohybovala a snažila se získat informaci, kde bydlí ten chlapeček, který mu ji půjčil. Neuspěla, tak koloběžku opřela o zeď a vrátila se ke svým.

Zakrátko zmizela i tato osada a na jejím místě postavili ještě další dva domy. Brigádnicky si občané upravili okolí domu a na sousedy zapomněli. Ti více přizpůsobivější dokonce dostali byty právě v těch nových domech.

I starý pán měl takové sousedy. Ze školky vyzvedával jejich chlapce a sousedka zase toho jeho. Vzhledem k nešikovné pracovní době, prostě ten, kdo dorazil dříve postaral se o oba a odváděl je domů. Později ještě toho hocha doma doučovali neboť ve škole silně zaostával, ale nakonec i on se vyučil řemeslu a vykonával kvalifikovanou práci. Po létech procházeje kolem skupiny mladíků a s rukama preventivně na kapsách, jeden ho uctivě pozdravil a vzápětí se ostatní přidali, ano byl to on.

Více o lidech tam bydlících slýchával doma od svého otce. On dlouhé roky ve vedoucí funkci s nimi musel pracovat. Jako nadřízený je nutil konat, co zrovna se jim někdy moc nechtělo. Mnohdy musel i udělit kázeňské tresty, ale přesto měl jejich úctu a důvěru. Oni sami ho zasvěcovali do způsobu jejich života, žádali o radu nebo o i potrestání muže, když v opilosti zmlátil svou partnerku. A pokud se sjeli z celé republiky k jedněm v Ostravě, pak diskutovali s uznáním i o něm, což mu vyprávěli, když po několika zmeškaných směnách konečně přišli do práce a nebo byli propuštěni z vazby.

To bylo tenkrát dávno v době nesvobody. Pozitivní diskriminace ještě nebyla uplatňována a mnohé se od té doby změnilo. Z etnické menšiny se stává většina. A pak, to už před důchodem, jako velitel ostrahy právě v této lokalitě vyslechl stesky nepracujícího, jak má vyžít z nepostačujících dávek v Kč. To netušil, že ony jsou sedminásobkem jeho mzdy. Za málo peněz se málo komu chtělo pracovat, ale našli se takoví. Pak zase sdílel dilema právě přijatého strážného hlídajícího šrotiště s povinnost zabránit komukoliv rozkradení kovů. A vzápětí musel majiteli vysvětlit kamerový záznam z něhož je patrné, že právě ten strážný si odnáší z batohu čouhající kusy cenného kovu.

Ale také viděl ze školy odcházející rozdováděnou skupinu dětí radostně mu oznamující, že zrovna dva z nich byli mimořádně úspěšní, byli oceněni jedničkami a ještě pochvalou. Mnozí předjímají, že prospěch u nich nebude valný. Povšiml si také, že ta skupina byla složena z dětí většinové i menšinové komunity, ale působila jako jeden celek bez rozdílu. Na své úspěšnější spolužáky byli ti ostatní patřičně hrdí a radovali se spolu s nimi. Zřejmě ta mladší generace už je méně zatížená předsudky a bere život tak jak je.

Pohled kritizující z velmi vysokého intelektuálního nadhledu je silně vzdálený od reality. Ano, jsou jiní, tím se nemyslí, že musí být zrovna špatní, ovšem vnímání hodnot a preferenci nají skutečně odlišné. Místostarostka z Ostravy Přívozu ví a zná mnohem více, pracuje tam už dost dlouho a leccos sama zažila. Že by neměla aspoň kus pravdy? Možná, to bez podrobných informací těžko posoudit. Ovšem poslední zachycená informace je, že ona rezignovala a odstoupila z funkce.

Co dodat, jen to, že starý pán odmítá být spojován s odsuzující neobjektivitou nebo dokonce rasistickým pohledem na spoluobčany.

 

 

 

 

 

 

 

lidé města a obce společnost vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Víc než zajímavé čtení. Děkuju
Jitka Caklová
Proti nikomu nic nemám, ale dobře vím, jaké to je, celý život být spodinou, pracující rukama.
Soňa Prachfeldová
Výchova každého dítěte začíná v rodině. Děti nejsou schopny myslet špatně o druhém, že ten má snědčí pleť, či co jiného. To slyší až oboustranně doma. Je pravda, že dříve, při povinnosti pracovat to bylo daleko snažší. Takhle nikoho nic nenutí, zejména, když je ruka státu štědře otevřena. Nikdo si s tím už nyní neví rady a také to nevyřeší ani spousta neziskovek. K čemu jsou?
Jitka Caklová
Dnes už je to každému jedno, jak to bylo dřív. Dnes se stačí podívat, když se někde pracuje rukama, kolik je tam "černých, bílých", případně Ukrajinců.
Bohumil Havel
Pro mne byl zážitek z roku 1988 z východního Slovenska. Byl jsem na svatbě známých a vyprávěli tam o práci s cigány. "prečo nerobíš" - nemám náradie "tu máš lopatu: - dělník ji vzal a o zábradlí rozlomil násadu a sdělil, nenám náradie To byl konec historky, ze slovenské stavby.
Jarmila Gabrielová
Vážený pane Folvarčný, moc Vám děkuji za Váš příspěvek. Patříme zřejmě ke stejné generaci – mám podobné vzpomínky, včetně těch kočujících Cikánů (ano, tak jsme jim tehdy říkali), kteří se u nás v malém východočeském městě zastavili vždy přes léto a tábořili na břehu řeky Úpy. (Bylo to na počátku 50. let minulého století.)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 3. týden

Uplynulý víkend probíhal projekt "Ptačí hdinka", kdy se lidé mohli zapojit do sčítání ptactva u krmítek. Možná jste se také zapojili a pak bude pro vás kvíz tohoto týdne, který je na téma "Ptáci v Česku", jistě jednoduchý.