Marta (71 let): Mám helikoptérovou snachu a rozmazleného vnuka

Ale to děláte asi chybu Vy. Já mám odjakživa nastavené pravidlo - a co znám spoustu mých kamarádek, tak ty také - U mne platí tato pravidla a budou se dodržovat. Jestli se jim to nelíbí, ať sem nechodí. Proč se ptáte, co chtějí k štědrovečerní večeři? Jestli nechce rybu, ať ji nejí.

Výchovu svých potomků by snad měli řešit i ti chlapi, protože pak se nabízí otázka proč si je vlastně pořizovali.

Dobrý den, s tím nic nenaděláte. Hlavní problém je, že synovi je to jedno. Nejste sama. Chlapi většinou chtějí mít doma klid, tak to neřeší. Máte určitě další vnuky, když máte jako já 3 děti. Soustřeďte se na ně.

Dobrý den, zažívám v podstatě to stejné. Dětem se neříká ne, skáčou a lezou po nábytku, společné stolování téměř neexistuje, když náhodou si vezmou něco k jídlu, tak to nosí všude po domě. Pak to tak taky vypadá. Je jasné , že při jídle se něco vylije a rozdrobí, proto se má jíst u stolu. Ubrousky i ty vlhčené jsou vždy na stole, ale lepší je utření zapatlaných ručiček někde na gauči atd. Dost často se snachou a synem ohledně podobných drobností nepohodnu a potom trnu jestli děti ještě uvidím. Snažím se je nepoučovat ani radit. Ale snacha nás ochotně poučuje a kritizuje. Taky jsem nevěřila, že mne něco takového potká.

Máme zkušenost, že ideální je na pár dnů vzít děti na prázdniny nebo na víkend - bez rodičů. Rázem všechno funguje. Dítě rychle pochopí, že platí jiná pravidla. Jistě mu dáme na výběr - ne "jestli" chce někam jet, ale "kam" pojedeme. Zeptáme se, nač má chuť na oběd, s tím, že je jen jedno sladké jídlo za den - lhostejno, zda zákusek nebo jahodové knedlíky nebo chleba s medem. Pokud byl řízek včera, nebude zítra a pozítří. Atd. Zatím to vždy končilo tak, že vnoučata prohlásila, že by u nás raději zůstala a třeba u nás chodila do školky...

Ano, asi tak...Ale mnohdy to nejde, pouze když tam nejsou rodiče... Letos jsem se těšila na vánoce o samotě a nevěřila bych, že to někdy řeknu. nejen proto, že jsem sama (nově v životě) a nemusela jsem celé svátky stát u sporáku a chystat řízky, salát, polévku (to bylo, základ), ale chlebíčky, klobása, jednohubky, štoly, aranžmá cukroví, hory nádobí atd. se nekonalo...Večer padnout vyčerpáním? Ale tj z jiného soudku. U prvního vnoučka ve 49 letech jsem dostávala pokyny jako neandrtálci, co přesně a jak, ač to bylo jejich první a já vychovala také tři, ale kluky, skoro sama. Nechápala jsem, jak to moje děti mohli se mnou přežít!? Mají rodiny, práci, bydlení, auta, partnerky, tak asi není nic špatně. Až na to, že jsme jako babičky na zavolání nebo SMS, pohlídat, jinak nemluv, neřeš, ... Nejste sama, už tím, že jsme "tchýně", což je výraz skoro hanlivý (já jsem s tchýněmi měla dobré vztahy) a vtipy na ně nemilé, asi jako na blondýny. PROČ? Netuším, každá je jiná. Kde jsou tchánové? Asi nejsou nebo se nestarají a mají klid... Ráda bych šla na návštěvu, vypadá to, že nemám zájem o vnoučátka, tedy některá, ale necítím se tam dobře, mluvit není o čem, když něco řeknu, je ticho nebo oponují, asi tak. Říkala jsem si, až budu v důchodu, jak si to užiju, prcky, pečení, radost, ale nic z toho tak nějak není. Respektuji, že mají práci, povinnosti, děti už školu, úkoly, nějaký kroužek. Ale chybí mi upřímné a obyčejné objetí, komunikace, vlídné slovo. Když se snažím jako kdysi s dětmi něco vyprávět či vysvětlit, ani nedokončím mnohdy větu. Mluví mezi sebou nebo o něčem jiném, jako bych tam nebyla. A tak "sklapnu" a koukám. Nemám z toho dobrý pocit. jsem ráda, že kluci mají rodiny, děti, ženatí nejsou. Ať mají klid, fungují jako rodiče, partneři, no a já s pejskem dám nějakou procházku a monolog, který on poslouchá, kouká na mě, nerozumí mi, ale neoponuje.

Aby devítiletý spratek určoval celé rodině, jestli půjde nebo nepůjde na procházku, co se bude jíst apod., to opravdu není normální. Jestli mu to trpí rodiče, ať si to tak doma dělají, ale kdekoliv jinde by měly platit pravidla toho, kdo je tam doma. Než takovou návštěvu, tak raději žádnou, na tohle bych nervy neměla.

Myslím, že u tchyně by měla platit její pravidla ať si snacha říká co chce, u sebe doma si to zase může dělat po svém.