Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Sbírání nových perliček radosti s vůní zimy

5. 1. 2025

A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku jsou již minulostí. Jen ještě připomínka v podobě stromečku a vánoční výzdoby a některých neuklizených dárků.

glosa Můj příběh život

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Blanka Lazarová 5.1.2025 10:48

Konec dobrý, všechno dobré. Ale pamatovat si, je výborné. Soni, dobře, žes to napsala i pro nás ostatní. Děkuji. A krabička s šuplíčky je bezva nápad. :-)

Dana Kolářová 5.1.2025 10:09

Soňo, ať se Ti daří navlékat své drobné korálky radostí co nejdéle. Dávej na sebe pozor.

Jarmila Komberec Jakubcová 5.1.2025 10:07

Soni, možná, že to bylo varování, aby jsi byla na sebe opatrnější. Hlavně, že to dobře dopadlo.

Naděžda Špásová 5.1.2025 09:52

Soni, hlavní je, že ten vlak nejel. Užívej si dál se svojí rodinou a svými pejsky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Úvaha záchodová

Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než vyměšování. Je to tak, ať se na to koukáte, z které chcete strany.

Zuzana Zajícová

Cestička v zeleni

Kráčím cestičkou utopenou v zeleni. Klikatí se v úbočí nad meandry říčky v lužním lese. Jasně modrýma očima si v šeru svítím na cestu. Miluji ten skvost přírody. Jsem tu sám. Nesvírá mě svědomí, ale les. Jsem tu zas a zas.

Jindřich Berka

O vesnické hospodě

Ve vesnické hospodě si obvykle všichni tykají, obrací do sebe půllitry s vychlazeným pivem a řeší státotvorné problémy, stav fotbalové ligy, inflační tlaky, případně stav své rodiny. Občas také i bolavé nohy a dávnou minulost, a přitom si nostalgicky říkají - jó, to byly časy!

Jan Zelenka

Co by, kdyby…?

Říkáte si někdy, co by bylo, stalo se, kdybyste něco byli bývali udělali jinak? Já moc ne, vlastně skoro vůbec. Vždy jsem dělala to, co jsem v dané chvíli považovala za nejlepší, co jsem mohla, čeho jsem byla schopna – a dělala jsem to, jak nejlépe jsem to uměla. Tak proč to zpochybňovat?

Věra Ježková

Neděle

Neděle bývala pro mne vždy zvláštním dnem. Když si člověk za mlada v potu tváře vydělával na chléb svůj vezdejší, těšil se obvykle na ten poslední den, kdy nemusel být odkázaný na budík, ale mohl se v posteli klidně obrátit na druhou stranu a vychutnávat si to blažené nicnedělání.

Jan Zelenka