Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Tak to vás opravdu potkal anděl, byla to špatná doba.

Já jsem naštěstí procházela životem se základním vzděláním a dnes vím, že jsem o nic důležitého pro svůj život nepřišla.

Věřím, že učitelka byla považována za anděla, byl to malý zázrak. U nás v tehdejší době snad byli všichni andělé zavřeni, bohužel.

Článek čtu při sledování Saturnina a obojím se bavím. Jó, to byly časy :-) Ale abych nebyla nespravedlivá, i můj bratr měl anděla strážného. Po absolvování ZDŠ a SZTŠ s maturitou, se samými jedničkami, byl v roce 1967, v době Pražského jara, přijat na vysokou školu. Díky svému andělovi strážnému a víře ve spravedlnost v době normalizace, mohl dostudovat a studium završit roku 1973 promocí s červeným diplomem, i bez rudé knížky rodičů i své.

Můj dědeček měl pekárnu, rodiče bez polit. přísl., takže se dveře na VŠ zavřely. Nelituji. Práci jsem měla dobrou.

Zuzko, díky za pěkný článek....taky tu dobu pamatuju....mám s tím vlastní zkušenost, taky mne nepřijali na školu na kterou jsem chtěla. A důvod..... rolnický původ a neangažovaný rodiče. Šla jsem do práce a po třech letech zaměstnání...vystudovala školu večerně. Takový byl tehdy komunistický režim....tohle by měli děti probírat ve škole. Snad už konečně změní osnovy dějepisu.

Hezký příklad komunistického marasmu po kterém se někomu pořád ještě stýská.