Teplo domova
FOTO: Dana Straková

Teplo domova

22. 12. 2024

Po ránu mrzlo a mrholilo, bylo vážně moc nehezky, ale kolem poledne už chvílema svítilo sluníčko. Přes den jsem trochu poklidila, uvařila a večer jsem si zadělala těsto na vánočky a protože kachláky už od včerejška začaly lehce vychládat, začala mi být zima. A jelikož dědeček se k tomu, aby zatopil, vůbec neměl, šla jsem zatopit já. Naštípala jsem si na zledovatělém špalku třísky, ovšem nejdřív jsem z něj teda musela odervat přimrzlou sekeru...

Kamnům se nějak nechtělo hořet, kouřily a dědeček hulákal, že se dusí, že ani zatopit neumím a kdoví co ještě. Na svoji obranu jsem řekla, že topím tím, co máme a v tom, co máme a jestli náhodou ty kamna nekouří proto, že se posledně předváděl před svým kamarádem, jak velká polena se do nich vejdou a fedroval jako blázen, takže se nadzvedly a zkroutily tály. Vždycky jsme přece dodržovali to, že v kachlákách se má topit, jak říkával jeden náš soused "jenom haťů haťů" a ne je nějak moc nakládat. Navíc ty tály nejsou originál litinové, ale jsou udělané z obráceného slzičkového plechu a když se rozpálí do červena, mají snahu se nejdřív nadzvednout a když vychladnou, tak jsou mezi nima mezery...

No to jsem si dovolila dost, to dědečka rozzuřilo k nepříčetnosti, dost hlasitě pronesl, že jsem paní chytrá, co si myslí, že ví všechno nejlíp, vstal a odešel spát. A kamna se kupodivu za chvilku normálně rozhořela. Já, když odešel, upekla dvě vánočky a když jsem nesla talíř nakrájené, ještě teplé vánočky vedle synovi, ptal se mě, co zas ten dědouch řval. Druhý den ráno jsem vstala brzo a přistihla dědečka, jak čistí kamna a trubky. Petr mi potom říkal, že prý ho dokonce viděl, jak ve stodole rovnal tály. Myslím, že to chtěl stihnout než vstanu, aby potom mohl machrovat s tím, že on ví, jak se správně topí, aby to nekouřilo...

No nekomentovala jsem to, hlavně že je doma teplo, ne? Občas mám dojem, že jsme už úplně světoví, je to u nás jako v těch blbejch americkejch detektivkách. Tam totiž mezi základní poučení patří to, že cokoli od teď řeknete, může být použito proti vám.

Celý den mrzlo, stromy byly ledovaté a auta taky jako "skleněná". Slepice snesly za ten den jen dvě vejce, no nedivím se jim, mrzne a ještě pořád ta tma... Když jsem je ten večer zavírala, uklouzl kohout Lojzík na namrzlém žebříčku a já se mu smála. Ale on má na nohách pořádné drápy a do kurníku se vydrápal. Slepice už tam seděly a já ještě poprosila Lojzu, jestli by si mezi nimi nemohl udělat pořádek, že se, potvory jedny, na bidýlku pošťuchujou a klobou kuře. Je to už kuře velké skoro jako koroptev a žádná ze skepic, ani jeho máma, už ho k sobě nechtějí pustit. No a kuře se chce, pochopitelně taky o někoho hřát a vyčítavě pípá. Ty ostatní se tisknou k sobě a kuře od sebe vyhání. Takže jsem měla k Lojzíkovi takovéhle večerní kázání, on se na mě podíval, jako že jasný, odklouzal do kurníku a já za ním zavřela okýnko.

Potom jim ještě chodím dovnitř popřát dobrou noc a přepočítat je, jestli jsou opravdu všechny a nevěřícně jsem zírala, že si kohout sedl na bidýlko vedle kuřete a né mezi svoje obdivovatelky. On mi snad rozumněl! Na rozdíl od dědečka, tam mám občas pocit, že mluvím čínsky...

 

 

 

 

bydlení Můj příběh rodina
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Dano, ale práce zastaneš za dva a ještě s humorem napíšeš. Dobrý...
Miloslava Richterová
Paní Dano, tak to jste mě uklidnila:-) ale jestli ono nejde o nějakou nadsázku, literární:-)
Eva Mužíková
Danko, takže kuřecí vejškrabek se stále drží. Škoda že zůstal sám. Hezky se Tvé články čtou, příběhy " z vesnice" v Tvém podání přimo hltám. Kachlová kamna dávají už jen při pohledu na ně pocit tepla.
Dana Straková
To Vás paní Richterová mrzet opravdu nemusí, ale děkuji za účast :-) Už jsem to určitě někdy psala, že dědečka (tedy mého manžela, kterému tak říkáme od té doby, co se nám narodil náš první a jediný vnuk) musí člověk buď milovat, a nebo nenávidět. Nic jiného mezi tím není možné. No a já jsem ještě pořád v té fázi "BUĎ", ale jestli někdy přijde to "A NEBO", to teprve bude tóčo. Válka Rooseových bude proti tomu slabej odvar.
Miloslava Richterová
S tím vaším dědečkem mě to vážně mrzí :-)
Martina Růžičková
Taky jsem se pobavila. Díky :-)
Jana Kollinová
Příjemné čtení, pro některé hektickém ,předvánočním čase

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA