Jak jsem jednou "šla za školu"

Evo,já "měla štěstí",že mne nikdo nehlídal. A Zdenka mi připomněla, jak z hudebky utekly svorně ruku v ruce mé dvě malé dcery...vodila je tam babička, která to vlastně "zpunktovala", ony se bránily nechtěly a já je neubránila,ač jsem dopředu věděla,že to špatně dopadne. Nevim,co jim tenkrát učitel provedl,ale prchly rovnou z hodiny,nechaly babičku před školou a objevily se mi najednou doma samy. Nemilá příhoda...ale už tam nemusely.

Abych pravdu řekla, nevzpomínám si, jak to bylo s mým studiem, co se záškoláctví týče. Od první do páté jsem chodila na vsi do jednotřídky, tam by to pan řídící hned rodičům prásknul. Od šesté do osmé dojíždění společně se starší sestrou, která mne hlídala. Na střední dojíždění z intru vlakem, hodně praxe, asi by to byl problém utajit... no zkrátka asi vzorňák:)))

Já jsem zase párkrát šla "za hudebku". Naši mě totiž přihlásili do hudebky na piano. Tam jsem ale musela jezdit z naší malé vesničky autobusem do 4 km vzdálené větší obce. Bylo mi asi 10 let a paní učitelka mi nebyla moc sympatická. Tak jsem vždycky autobusem odjela, místo hudebky jsem se chvíli courala po vsi a pak v klidu odjela autobusem zase zpět. Když to naši zjistili, (paní učitelka se totiž ptala, jestli nejsem nemocná, protože už jsem v hudebce dlouho nebyla), tak to u nás nedopadlo vůbec tak dobře, jako u Jany...