Jak jsem jednou "šla za školu"
Mé Severní Čechy. FOTO: Jana Hošková

Jak jsem jednou "šla za školu"

20. 12. 2024

Děti, jak strašně ten čas letí...to říkám svým vnukům, když pozoruju, jak rychle mi rostou před očima.

Taky se vám zdá, že čím jste starší, tím rychleji čas ubíhá? Co si já pamatuji, v dětství to bylo jiné. Čas se kolikrát nesnesitelně vlekl. Pro mě hlavně, když byla hodina matematiky, která mi zrovna nesedla (ta matematika). Naopak čas utíkal rychle při hodinách dějepisu, paní prof.Procházková uměla tak krásně poutavě vyprávět, že ve třídě bývalo hrobové ticho. Díky ní se dodnes o historii zajímám.

Jednou mě spolužačka (či jsem to snad byla já) zlákala, že půjdeme vyzkoušet, co to obnáší "být za školou". A tak jsme do školy nešly. Toulaly jsme se v parku a nudily se. A zrovna když jsme nabraly směr domů, narazily jsme tváří v tvář mému otci - profesorovi gymnázia, který si tamtudy chtěl zkrátit cestu! Byl to trochu šok pro obě strany. Naštěstí z toho nic nedělal a cukaly mu koutky úst - měl pochopení, protože on sám nikdy vzorný student nebyl, jak jsem znala z jeho vyprávění.

Já mám zřejmě vnuky vzorné, asi ani nevědí, že existuje nějaké chození za školu (nebo si to bláhově myslím?)

Zřejmě asi nebudou po babičce...

 

škola vzpomínky
Hodnocení:
(5.2 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Evo,já "měla štěstí",že mne nikdo nehlídal. A Zdenka mi připomněla, jak z hudebky utekly svorně ruku v ruce mé dvě malé dcery...vodila je tam babička, která to vlastně "zpunktovala", ony se bránily nechtěly a já je neubránila,ač jsem dopředu věděla,že to špatně dopadne. Nevim,co jim tenkrát učitel provedl,ale prchly rovnou z hodiny,nechaly babičku před školou a objevily se mi najednou doma samy. Nemilá příhoda...ale už tam nemusely.
Eva Mužíková
Abych pravdu řekla, nevzpomínám si, jak to bylo s mým studiem, co se záškoláctví týče. Od první do páté jsem chodila na vsi do jednotřídky, tam by to pan řídící hned rodičům prásknul. Od šesté do osmé dojíždění společně se starší sestrou, která mne hlídala. Na střední dojíždění z intru vlakem, hodně praxe, asi by to byl problém utajit... no zkrátka asi vzorňák:)))
Zdenka Soukupová
Já jsem zase párkrát šla "za hudebku". Naši mě totiž přihlásili do hudebky na piano. Tam jsem ale musela jezdit z naší malé vesničky autobusem do 4 km vzdálené větší obce. Bylo mi asi 10 let a paní učitelka mi nebyla moc sympatická. Tak jsem vždycky autobusem odjela, místo hudebky jsem se chvíli courala po vsi a pak v klidu odjela autobusem zase zpět. Když to naši zjistili, (paní učitelka se totiž ptala, jestli nejsem nemocná, protože už jsem v hudebce dlouho nebyla), tak to u nás nedopadlo vůbec tak dobře, jako u Jany...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.