Za úsvitu internetu oblbovali šmejdi oběti osobně na prodejních zájezdech. Osudným se mi stal zájezd do Vídně na Holiday on Ice. V ceně 1000 Kč byla započítána ještě večeře, snídaně, ubytování a oběd. No neber to za ty prachy. Pořádající cestovní kancelář Beck reisen se zdála spíš jako charitativní organizace.
Prohlídka města, cena kávy na jedno srknutí, dopravní kolaps, pokuta za hulení před halou a samotní holidayové, vše bylo na vysoké úrovni. Pak se to ale začalo nějak kazit. Cestě do vlasti na večeři a ubytování ještě vládlo nadšení, které ale pozvolna vyprchalo v noci, v nevytopených pokojích. Ráno byla snídaně už také poněkud odlehčená.
Hospoda v režimu na ježka neavizovala nic dobrýho a předpokládaný plán, že prezentaci v ní přežiju, zbortila tvrdá prohibice na všechno. Vládla patrně v celé oblasti, takže mi nenatočili pivo, nevymáchali čaj a neusadili ani u teplého radiátoru. Měli parchanti únik z prezentace dobře ošetřený.
A tak nás nevyspalý a polonasycený hermeticky internovali v sále kulturní domu utajené vesnice, kde probíhal hlavní program zájezdu, v podobě prezentace mnoha a mnoha výrobků za super ceny a ještě se slevou pro vylosované. I někteří zúčastnění důchodci, například já, zakroutili hned zkraje ztuhlým krkem nad nedostižnou cenou mobilu za 7000 Kč, který se normálně prodával za tři litry.
Pak už to šlo ráz naráz. Jeden super výrobek střídal druhý a slevy z nich dělaly výrobky dostupné všem. Sice ve všem byl nějaký skrytý háček, ale proč se nezachytnout, když atmosféra byla tak báječná a vymývání mozků povznášející.
Výherci slev se střídali rychleji než bruslaři na ledě a všechny ovládl pocit, že tento den patří k jednomu z nejšťastnějších v životě, a to nás čekal ještě oběd. Manželka měla sice obchodní aktivitu zakázanou, ale nakonec jsem zklamal sám sebe a podlehl výhře slevy 6000 Kč na zájezd do Rumunska. Podepsání smlouvy s usměvavou asistentkou bylo dílem okamžiku a ještě mi k tomu přidali jako dárek zmíněný mobil, deštník a propagační DVD. Hrdě jsem si výhry odnesl domů, a tam konečně nasadil ty pravé brýle.
Umě skrytá kolonka, co všechno není v ceně zahrnuto, byla výživná a kocovina z poznání, že poznávací zájezd poznat nemíním, netrvala dlouho. Na stornování zájezdu a vrácení zálohy byl vyhlášen týden. Společně s tím smlouva nařizovala vrátit i zboží, na srazu nazývané dárky. Teda rozloučit se s mobilem, deštníkem a propagačním DVD mi slzy do očí nenahrnulo. Nakonec cestovní kancelář, která si nechá pod hrozbou zaplacení vrátit i propagační DVD, je chudá po všech stránkách.
Operativní výlet do Prahy, vstříc Beck reisenu se v první etapě vyznačoval hledáním provozovny, zakopané kdesi na okraji velkoměsta. Pak se do příběhu vložila moje roztržitost a deštník zůstal definitivně ve vlaku. Vysvětlit mrzutost přidělené referentce zábavnou formou se odráželo od její kamenné tváře a prostorných boků. Komisní jednání bez úsměvu patrně vystudovala s vyznamenáním.
Stroze mi oznámila, že zmíněný papírový deštník stojí 500 Kč. Přít se s německou byrokracií je předem prohrané, určitě se řídila podle nějakých směrnic, ne-li přímo zákonů. Ale jo, zálohu nakonec vrátili.
Zpětně jsem pak politoval všechny ty výherce skvělých hrnců, vysavačů a dek, kteří zrovna tak s odstupem doma zjistili, že tolik nevaří, nesajou a nehřejí, jak prezentace avizovala.
Ukázky, jak lze zmanipulovat dav, který za to ještě zatleská, nelituji a klidně se přiznám, že jsem byl jeho součástí, ač jsem si předem přísahal, že moje finanční sebekázeň odrazí všechny útoky na moji peněženku a rozum zvítězí nad německou zákeřnou precizností.
Paradoxem ale zůstává, že za ty prachy bych nikde vše uvedené za litr nepořídil, i když připočtu pětikilo za deštník. Odpověď na otázku, proč celý divadlo na první pohled ceně neodpovídající, se však přímo nabízí.