Moje životní křižovatka: Každá mince má dvě strany
S italskými turisty v Kutné Hoře. FOTO: Poskytnuto z archivu M. Při

Moje životní křižovatka: Každá mince má dvě strany

14. 12. 2024

Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký příběh z naší historie či z mého života. Ano, ogni medaglia ha il suo rovescio, opakovali. A já jsem si toto přísloví uvědomovala, když se mi vybavovala nějaká křižovatka v mém životě.

Začnu od začátku. Ze základní školy jsem šla na dvouletou ekonomickou školu. Obor mě nebavil, stejně tak práce v kanceláři. Monotónnost psaní na stroji mě ubíjela, ženské osazenstvo omílalo stále dokola do omrzení stejné téma – vaření, sňatek, rodina, a tak jsem uvítala odchod na mateřskou dovolenou. Ovšem po ukončení jsem znovu nastoupila do kanceláře, kde jsem vždy vydržela jen rok a půl.

Ukončila jsem dálkově střední ekonomickou školu, blížila se ke třicítce a říkala si To přece nemůže být všechno.  

Jednou jsem narazila v novinách na inzerát, kde PIS vypisovala roční kurz pro průvodce Prahou. Přihlásila jsem se a po absolvování přijímací zkoušky byla přijata. Problém začal po několika měsících, kdy současná práce mně odmítla poskytnout volno na odborné vycházky po památkách. 

Přemýšlela jsem, jak z této situace a narazila znovu na inzerát, kde Konzervatoř hledala uklízečku. Byla to jediná možnost, jak mít přes den volno, neboť úklid byl v ranních hodinách od 6 do 7,30h. Byla to obrovská změna, dcerka byla ve školce, já měla celý den pro sebe. Když jsem si uvědomovala, že jsem vlastně podle lidí svobodná matka a ještě k tomu uklízečka, tedy dno společnosti, začala jsem se hrabat nahoru. Ráno, když jsem s koštětem myla podlahu ve třídách, v hlavě jsem měla Brauna, Brokoffa, Dienzenhofera a všechny stavitele, sochaře, malíře, co působili v Praze. Učila jsem se jazyky, připravovala se na průvodcování. Odpoledne jsme se věnovaly se sestrou domácnosti a dceři se synovcem. On to vlastně byl takový úklid v celém mém dosavadním životě.

V roce 1988 jsem začala průvodcovat v češtině. Ani jeden z jazyků, ve kterých jsem chtěla průvodcovat, mi nebyl povolen. Provázela jsem školy, závody, seniory apod. Práce mě bavila. Po roce přišla změna v podobě sametové revoluce a s ní boom turistů, hlavně italských. Turisté se jen hrnuli a jelikož byl nedostatek lidí ovládajících cizí jazyky, byla jsem v jednom kole. Zapůsobila na mne atmosféra Italů, byli pořád v dobré náladě, veselí, spontánní, hluční a štědří. Po letech, kdy se mně život uzavřel ve čtyřech stěnách, ať už kanceláře či domova, jsem si najednou připadala jako v jiném světě. Těšilo mě, když jsem viděla, že se jim Praha líbí, že jsou nadšeni, těšil mne i jejich zájem o mne.

Dcera, premiant třídy, se dostala na základní jazykovou školu s výukou angličtiny, pak následovalo gymnázium. Synovec se přihlásil na vysokou školu a já taky. O rok později se přihlásila na vysokou školu i dcera. Jeden krátký čas jsme se spolu s dcerou vídali na FF UK, ovšem každá v jiném oboru. Později dcera přešla do Pardubic, kde vystudovala angličtinu.

Vystudovala jsem italštinu na Filosofické fakultě. Se zatajeným dechem jsem naslouchala přednáškám o italské literatuře, dějinách, stejně tak jsem se těšila na přednášky filosofie a další. Jelikož jsem studovala ve stejné době jako dcera a synovec, oba dva mě pomáhali se syntaxem a sémantikou, dokonce mně jednou vypracovali seminární práci. Bedlivě sledovali, jestli se připravuji na zkoušky a když jsem zkoušku odložila na pozdější termín, zlobili se na mě. A sestra Ingrid nám všem vydatně pomáhala a starala se o nás všechny. Po absolvování fakulty jsem se vrátila na povinnou praxi do Konzervatoře, tentokrát za katedru na výuku italštiny budoucím operním zpěvákům.  

Italové a průvodcování se stalo mou celoživotní láskou. Italštinu jsem začala v těhotenství, abych unikla duševnímu trápení a už jsem u ní zůstala.   

Když jsem začínala průvodcovat, kolegyně mi říkala: „Průvodcování má výhodu, musíte se po celý život vzdělávat. A je to zajímavé.“ Táta mi říkal: „To není práce. To je zábava.“, s ironií v hlase. Poznala jsem mnoho lidí, časem jsem jezdila s italskými turisty i do ciziny, pobývala v Itálii jako delegát, po večerech vyučovala na soukromé jazykové škole.

Samozřejmě je zde i onen rub mince. Průvodcování se moc neslučovalo s rodinou, dcera těžko snášela moji práci a muži také nebyli nadšeni. Jak pronesla kolegyně: „Oni se mi muži bojí.“ Takže Ogni medaglia ha il suo rovescio.

 

 

 

 

 

 

 

cestování Můj příběh Podzimní soutěž 2024
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Míšo, po všech životních peripetiích jste nakonec obě "chytily za pačesy" správný čas pro plnění vašich snů. Ale znamenalo to nejen vnější nabídky, hlavně vaši houževnatost, a tu vy v sobě máte. Nečekáte s nataženou dlaní, kdo pomůže, naopak.
Zdenka Soukupová
Michaelo, na něco takového to chce asi hodně síly.... klobouk dolů. :-)
Michaela Přibová
Děkuji za váš zájem o můj článek. To potěší. A kladná reakce obzvlášť.
Hana Rypáčková
Ano, jít za svými sny...
Blanka Lazarová
Michaelo, bravo, bravissimo. :-)
Marie Faldynová
Líbí se mi, že jste šla přes překážky ke hvězdám
Alena Velková
Michaelo, smekám před tebou.
Dagmar Vargová
Obdivuji Váš přístup k životu a smekám před Vámi i před Vaší sestrou. A to včetně Vaší obětavé péče o zvířátka - jak jsem právě přečetla oba články od paní Ingrid.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%