Socha K. Gottwalda v Doubici. FOTO: Mirek256 – Volné dílo, wikimedia

Můj hřích mládí

30. 11. 2024

Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého, ale přesto jsem si užívala života jako každý normální mladý člověk. Hříchy mládí se mne nějak moc netýkaly, náboženské hříchy už vůbec ne. Ale přece jen si něco vybavím, každý máme nějaké „něco“.

Podzimní soutěž 2024 škola vzpomínky

Autor: Renata Pospiechová

Hodnocení:

(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 30.11.2024 10:20

Kralupská ZŠ i posléze gymnázium, kam jsem chodil, byly zcela normální školy, bez ideologického nátlaku. Dokonce náš třídní na gymnáziu nám zpočátku řekl, že své učitele budeme oslovovat pane profesore a paní profesorko. A dodal, že na této škole se nesoudruhuje. Bylo to počátkem šedesátých let. To, co popisujete, je přímo hrozné. Bohužel.

Zpět na homepage Zpět na článek

O Šípkové Růžence

Po maturitě jsem nastoupila na svoje první místo. Ústav pro mentálně postižené ženy na konci světa.…

Vlastimila Kosorínová

Vzpomínání na učitele neoblíbených předmětů

Pokud vzpomínáme na školní léta, vybavíme si nejspíš své oblíbené učitele. Tak zní i zadání této soutěže. Vzpomínka na učitele, kterého jsme měli rádi.

Věra Ježková

Hříchy mládí: Maturita

Uprostřed svaťáku se kamarádi setkali, potřebovali se ubezpečit, že nic neumí, a že jsou v háji. Matka chodila po špičkách a nosila kafe a buchty, mazánci papali a zkoukli nějaké švédské časopisy plné artistických poloh, protože Jan chtěl k maturitě umět alespoň něco. To je na dlouho zbavilo schopnosti matematicko-fyzikálního usebrání.

Jan Podešva

Hříchy mládí: Dokonalý průšvihář

Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v krámě, sestry ve škole, a tak dopoledne jsem pobýval doma sám. Seděl jsem na pohodlném nočníku, vedle stolička, na ní hrneček čaje a chleba a krabice hraček. A právě tady začala serie válečných průšvihů.

František Schmíd

Třídní sraz bývá někdy větší stres než radost. Čím je člověk starší, tím více by si jej měl užít

Budu nejtlustší. Budu mít nejvíce vrásek. Co si pomyslí moje bývalá láska, až uvidí, jaké mám břicho? Vůbec se mně tam nechce jít. Takové myšlenky často napadají ty, kterým přijde pozvánka na akci s názvem třídní sraz.

Vratislava Hofmanová, redakce