Průlet největší životní křižovatkou

Vlaďko, moc pěkný článek, tak jako vždy. Ráda tvé články čtu. Krásně jsi zavzpomínala na mládí a profesní začátky. A dárek je úžasný, tak ať se vnoučatům líbí.

Vlaďko, moc hezký vánoční dárek! My jsme se na fakultě učili programovat v jazyce Fortran a dělali z programování zkoušku.To byl rok 1975. :-). Až nyní si uvědomuji, jak studium na Českém vysokém učení technickém bylo už tenkrát “moderní”. Jé, jak jsem ráda, že už ty zkoušky mám za sebou. Tvůj článek mne zavedl do pravěku! Děkuji!

:-) Pěkné, průlet jako záchrana opakovaným přistáním... :-)

Vlaďko, poděkuj i za nás čtenáře své sestřenici za ten dárek. Potěšilo mě, že jsi tu prázdnou knihu zaplnila tak zajímavou vzpomínkou na rozmanitá léta a prožitky Tvého života. Děkuji. Babičko, tak hezky vyprávěj i nadále - od Tebe se mohou přiučit nejen vnoučata, ale i mnozí dospělí. Díky.

Vlaďko, je to moc zajímavý příběh...knihu na sepsaní vzpomínek mám taky, ale ještě jsem do ní nenapsala ani čárku...snad se budu u tebe inspirovat.

Hezký příběh. Já se ve vzpomínkách rád vracím zpátky. Minulost formovala můj život a je se mnou neoddělitelně spojená. Napsal jsem tři vzpomínkové knihy a v mnoha glosách a fejetonech se vracím až do dětství. Žádné světlé zítřky mne nezajímají, protože nejsou.

Vlaďko, pěkně jsi to napsala. Jako ostatně vždy. Kniha vzpomínek je moc dobrý nápad a hezký dárek pod stromeček :-)

Vlaďko, ráda čtu tvé pečlivě zpracované články. Vypadá to, že máme něco společného. Když jsem po ekonomce začala pracovat v Centrotexu, měli jsme ráno výuku cizích jazyků a „píchačky“ byly v 6 hodin. A kdysi v první ranní tramvaji jsem poznala kluka, s kterým jsem pak jezdila MHD 47 let a měli jsme také společné zájmy i profesi. Na rozdíl od tebe mi ale psaní rukou dělá problém a nikdo to po mně nepřečte. Ať se tvá knížka pro vnoučata všem líbí! :-)

Díky za moc hezké a zajímavé vyprávění.

Vlaďko, krásný článek a krásný příběh, díky za něj :-)