Křižovatky alebo rozprávanie o Leoši Janáčkovi
Olomouc. FOTO: Zdenka Žichovská

Křižovatky alebo rozprávanie o Leoši Janáčkovi

29. 11. 2024

Vlak sa pomaly vliekol. Sprievodca sa už ani neunúval s cestovnými lístkami. Končí na hraniciach. Horní Lideč. Stojíme dlho. Nakoniec, predsa len vyšiel výpravčí a zvedl plácačku. Kupé vydýchlo.

Batoh dopadol na podlahu. Umývam si ruky. Som sama v poloprázdnom byte. V meste, kde nikoho nepoznám. Unavená.

Zvoní mobil.

"Ahoj, mami, už si konečne došla?"
"Došla."
"Vieš o tom, že zajtra zatvárajú hranice?"
"Viem." 
"Daj si budík na pol šiestu, k nám je to pol hodinka. Po ceste kúp v pekárni rožky. Decká majú počítače nestavené, len dávaj pozor nech neprepínajú. A k obedu si niečo uvarte! Na oddelení je nás málo!"

No to je z ostra. Včera ještě velká paní,d neska babča na hlídání. Tak som si koniec kariéry nepredstavovala. A spokojný dôchodok to tiež nebude.
Stojí na balkone.S vetlá pomaly zhasínajú. Olomouc sa ukladá k spánku. Covid rozdáva karty. Štyri deti na distančnom. Len nie Čierneho PETRA.

"Babička přijela!"
"Tak děcka, skončila pyžamová párty! Umýt, obléct, nasnídat!"
"Maruška, dítě školkou povinné, bude se mnou v kuchyni. A co chcete k obědu...
"Babi, upeč!"
"Co mám upéct? Koláčiky alebo šatôčky?"
"Babi, tady si na Hané, mosíš péct bochte!"

Covid nám neublížil. Anjel Strážny držal ochrannú ruku.
Manžel ukončil prax a prišiel za nami. Traja starší chodia na osemročné gymnázium, malá do druhej triedy. Dokonca aj byt, v dostatočnej vzdialenosti od mladej rodiny, je fajn.

Mám viac času, tak píšem. Len tak, člověk se někdy potřebuje vypsat. Zapínam počítač.
"Babi,co je!"
"Ale nic, jen neumím spisovnej jazyk. A dělám chyby v pravopisu."
"Ukaž!......nesekýruj se! A vůbec, znáš Janáčka?"
"Co s ním, znám!"
"Vidíš, ten taky psal, jak slyšel, jak ludé mluviju. Takový nápěvky. Paní učitelka nám o tom povídala v hudebce."
"Ale on znal noty a skladbu.To já ne. A tady v Olomouci spisovně leda tak paní profesorka češtiny, a to jenom na hodině. To se nikdy nenaučím."
"Babi, hodně lidí zná noty, ale písničku,t u napsat neumí. Paní učitelka povídala, že písničky se píší srdcem. Rozumííš?"
"Možná..." 

 

 

 

 

 

Můj příběh Podzimní soutěž 2024 rodina
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Jsem ráda, že si tu mohu přečíst různé slovní varianty. Celé vyprávění je pěkné.
Jana Šenbergerová
Moc pěkné čtení ...
Dana Straková
Děkuji, váš způsob psaní potěší a připomene mi dobu, kdy slovenština pro nás nebyla cizí jazyk :-)
Daniela Řeřichová
Děcka mají pravdu. Také píšete srdcem. Mám moc ráda Vaše živá vyprávění ze života. Ten také většinou není slohová práce s bezchybnou gramatikou. Těším se na další články. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.