Můj život plynul normálně jako spoustě jiných lidí. Přivdala jsem se na vesnici, koupili jsme si malý baráček od tehdejšího MNV. Bez sociálního zázemí, opravdu starý, ale se zahradou. Ten jsme dávali postupně dohromady, tehdejší platy byly velmi malé a muselo se počítat s každou položkou. Mezitím se nám narodily děti, mateřská byla krátká, peněžitá podpora byla jen na půl roku. A zase do práce, abych nepřišla o své místo. Nebyla to lehká doba.
A jak šel čas a blížilo se uvolňování komunistického režimu, dostali jsme novou naději, Sametovou revoluci. I u nás v obci jsme založili Občanské fórum. A první svobodné komunální volby se u nás uskutečnily 8. a 9.6.1990. K urnám přišlo 97% našich občanů. A já jsem se stala starostkou. A měla jsem obavy, jak to zvládnu. Začínalo to vlastně od nuly. V minulém období vše řídil ONV v čele s komunistickými předsedy, tajemníky a dalšími funkcionáři. Přidělovaly se peníze pro obce, rozhodovali prostě ve všem za obce v okrese. A najednou chaos. Vše, včetně zchátralých obecních bytů, nám bylo předáno. Tak se muselo začít makat a postupně se dávalo skoro vše do pořádku. Vlastně to se děje permanentně, protože na vše nebudou nikdy stačit peníze.
Za čtyři roky tu byly další volby a za další čtyři roky další a další. Čas neuvěřitelně rychle ubíhal a najednou jsem měla pět volebních období za sebou. Jsem velmi hrdá na to, že jsme vždy kandidovali jako Sdružení nezávislých kandidátů, vždy jsem od občanů získala nejvíce hlasů, a tak jsem to táhla dál. Jenže po těch 20 letech jsem se cítila unavená a potřebovala jsem si odpočinout. I když jsem i v 6.volbách zvítězila, už jsem to nechtěla táhnout dál jako starostka. Není to procházka růžovým sadem, to mi věřte.
Jenže za rok,jsem si odpočinula, založila Klub seniorů a jedeme dál a je nám spolu dobře. Vždyť smysl života je v tom, abychom ten dar života nepromarnili, abychom žili, jak nejlépe umíme, aby se nikdo necítil sám a věděl, že mu druzí pomohou, pokud to bude zapotřebí.
Tak to byla moje největší životní křižovatka a směr, kterým jsem se vydala, byl správný. Byla to moje dobrá životní jízda!
Moje krédo vyjadřuje citát mořeplavce Thora Heyerdahla:
Nemůžeme utéci od sebe samých,
nemáme se kam vrátit,
nemáme jinou možnost než pomáhat jeden druhému,
stavět životaschopnou civilizaci,
v harmonii s tím životním prostředím, které nám ještě zbývá... ♥
