Ilustrační foto: Freepik

Návrat z bramborové brigády po závěrečném večírku aneb Hříchy mládí

16. 11. 2024

Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti předpokládal, že to s Janou nedopadlo.

Můj příběh Podzimní soutěž 2024 vzpomínky

Autor: Jan Podešva

Hodnocení:

(4 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 20.11.2024 07:26

Ti tedy museli strašně moc bumbat. A ty kruté následky. Také se mi to stalo, umírala jsem.

Dagmar Vargová 17.11.2024 07:37

Přečetla jsem si i připravené články k uveřejnění, pocházejí z autorovy (zatím zřejmě) jediné knihy Jen záblesk. To už je jiný level. Knihu si určitě přečtu. Také proto, že máme společnou Alma Mater, tj. UP Olomouc :-).

Dana Straková 16.11.2024 20:13

Hmm, tak barvitě vylíčeno, že jsem taky měla chvíli žaludek až v krku... Já jsem sice pro každou legrací, ale pubertu už mám dávno za sebou a tohle je asi spíš pro ně, ne?

Dagmar Vargová 16.11.2024 19:53

Tak vidím, že už jsou připravené další tři články v profilu pana spisovatele (jak jsem si ho "vygooglovala"). Zrovna tento článek raději nebudu komentovat. Snad ty další budou "stravitelnější". Tento typ humoru mě příliš neoslovil.

Věra Lišková 16.11.2024 16:01

Někdy chci dát hodně hvězdiček a omylem dám jednu, Teď se m! to stálo obráceně.

Zpět na homepage Zpět na článek

O Šípkové Růžence

Po maturitě jsem nastoupila na svoje první místo. Ústav pro mentálně postižené ženy na konci světa.…

Vlastimila Kosorínová

Hříchy mládí: Tričko a košile

Tak marně přemýšlím o nějém hříchu z v mého mládí. Byla jsem dítě, které dělalo vše, jak má být.…

Jitka Chodorová

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka

Moje životní křižovatka

Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla jsem ctižádostivá, vyrůstala jsem v nepříznivých rodinných podmínkách.

Věra Ježková

Hříchy mládí: Dokonalý průšvihář

Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v krámě, sestry ve škole, a tak dopoledne jsem pobýval doma sám. Seděl jsem na pohodlném nočníku, vedle stolička, na ní hrneček čaje a chleba a krabice hraček. A právě tady začala serie válečných průšvihů.

František Schmíd