Životní kotrmelec

Ano, to je smysl života, žít s přírodou. Mladá společnost nás už nebere a jen příroda nám otevírá svou náruč. Je k tomu ale potřeba být přiměřeně zdravý. V mládí jsem prošel těmi horami a přírodou, které popisuje paní Elena několik krát, Šance, Prašivá, Radhošť ... a to mně zůstalo dodnes. Jsem v důchodu už 27 let a tak i nyní přírodě věnuji neustálou pozornost. Ovšem zamrazí, když "vzdělaná" (snad ekonomka pí Zlámalová napíše, že je nenormální, že důchodci žijí po odchodu do důchodu až 24 let????? Objevilo se to v médiích. Copak máme požádat o eutanázii, nebo páchat sebevraždy? Znám kolegu, který má 96 let a žije celkem spokojeně, protože se může pohybovat a vidět. Uvedené paní zřejmě jde o to, že důchodci "okrádají" stát ....Na druhé straně pozoruji na hřbitovních parte, že po covidových vakcínách odcházejí lodé v 70-ti letech, dokonce můj švagr se důchodu ani nedožil, a peníze zůstávají státu....

Milá Elen*, díky moc za fantastické fotografie a překrásný článek. Beskydy znám, Maryčku Magdonovu také a když je mi moc a moc těžko tak si tyto verše v duchu přeříkávám? Přeji vám všem ze srdce jen to dobré a brzký návrat do svého domova.

Díky za krásný dojemný článek a nádherné fotky. Myslím na Vás. Vše jsme zažili v r. 1997 v Uh. Hradišti, už jsem o tom několikrát psala. U našeho domu se nasedalo do loděk, v domě metr vody, všechno zničené... maminka po 6. chemoterapii. Vytrhávání parket, všude nacucané žížaly... prožili jsme si svoje :-(. Teď už žijeme jinde, na kopci. Moc Vám přeji, ať jste zase brzy doma :-).

Eleno, povodeň vám připravila pořádný kotrmelec, ze kterého není snadné se vzpamatovat. Je dobře, že jste našli útočiště v místě, odkud není daleko do přírody. Procházky v ní jistě alespoň trochu léčí smutky. Díky za krásné fotky. :-)

Eleno, je dobře, že jsi se odhodlala k napsání tohoto článku. Dobře pro nás, protože jsi nás seznámila s krajinou ve které se nyní nacházíte, ale i dobře pro Tebe děvče, protože focenim a následným psanim článku jsi alespoň na chvilku mohla odsunout stranou chmurné mýšlenky. Je to běh na dlouhé trase, ale jednou doběhnete všichni do cile a zase bude dobře. Kéž by to bylo co nejdříve a zase jsi se mohla procházet s Rexikem krajinou vám oběma tak známou. Nebude stejná, živel mnohé změnil, ale budete zase DOMA.

Ráda vidím tvůj další krok kupředu, i když vím, že je to těžké. Fotografie jsou krásné, obdivuji hlavně ty s mlhou.

Elenko, napsala jsi to moc hezky; fotky jsou pěkné. Přeji vám vše dobré. :-) (Maryčka Magdonova se mi ve škole tak líbila, že jsem se ji naučila nazpaměť. Ještě teď ji umím skoro celou.)

Eleno, kotrmelec to byl pořádný, ale naštěstí máte kde být a věřím v návrat domů, do vašich Mikulovic. Ale je fajn, že fotíš a poznáváte nová místa a i ta jsou krásná. Děkuji za pěkný článek s úžasnýma fotkama. Pozdravuji Honzu.

Eleno, máta to hodně těžké. nedovedu si představit, že bych se do takové situace dostala. Máte úžasné děti, také je fajn, že můžete na tak krásné výlety, které jsi bezvadně nafotila. Přeji Tobě a Honzovi a Rexovi, abyste se do Mikulovic vrátili, i když to asi bude trvat dlouho. všechno dobré.

Elenko moc mi tvůj článek s fotkami potěšil. Opět mapuješ svět okolo nás. Mot ti přeji aby jsi se opět vrátila do Mikulovic a už tě potkávalo jen to dobré. Tak ať tě provází jen to dobré a přeji hodně zdraví.