Babi, nesmíš sladit. Strach z cukru už je často přehnaný
Ilustrační foto: Freepik

Babi, nesmíš sladit. Strach z cukru už je často přehnaný

14. 11. 2024

Starší generace byly zvyklá dát si do hrnku čaje tři kostky cukru. Nikdo se tomu nedivil, bylo to běžné. Když nyní babička řekne vnoučeti, aby si osladilo život, rodina ji za to často vyhubuje. Z cukru se stal strašák, nepřítel a byl mu vyhlášen boj.

Když nedávno sedmdesátiletá paní Jarka posypala štrůdl cukrem, snacha ho odmítla dát dětem. „Promiň, ale my se cukru vyhýbáme. Nedovolím ti, abys dětem dávala takový jed,“ řekla, zatímco vnoučata kňourala, že ten štrůdl od babičky chtějí. Byla z toho v rodině docela slušná hádka. Jarka se urazila, snacha trvala na svém.

„Je strachem z cukru úplně posedlá, nemůžu dát dětem ani bonbón. Je jistě dobře, že dbá na zdravou výživu, ale připadá mi, že to už přehání, protože jim odmítá dávat i ovoce. Prý je v něm hodně cukru, takže mají přesně určeno, že třeba mohou denně sníst jen půl jablka. Když u mě sní celé, je zle,“ vypráví Jarka.

Postoj k cukru rozdělil společnost na dva tábory. Část se klidně cpe sladkostmi, dává je dětem a vůbec nepřemýšlí nad tím, že vypití sklenky slazeného nápoje znamená, že do sebe dostali třeba pět kostek cukru najednou. Druhá část naopak podlehla trendu, který hlásá, že cukr je tak škodlivý, že je třeba se mu vyhnout úplně, a proto z jídelníčku vyřazují nejen sladkosti, ale i ovoce nebo pečivo, zkrátka vše, co obsahuje sacharidy.

Jenže, jak už to bývá, podobně radikální postoje pramenící z módních trendů často bývají poněkud přehnané.

Rozhodně neplatí, že by člověk neměl vůbec žádné sacharidy přijímat. Ono to totiž technicky ani není možné. Obsahuje je například pečivo i jiné potraviny.

„Sacharidy by v našich jídelníčcích měly zaujímat kolem padesáti procent celkového denního příjmu energie. Při běžném režimu bez dietních diktátů to je asi tři sta gramů na den. Obecně výhodnější jsou sacharidy, které mají složitější složení,“ vysvětluje nutriční terapeutka Věra Boháčová, členka Fóra zdravé výživy. „Jednoduché sacharidy neboli cukry, to znamená ty, které mají sladkou chuť, bychom měli omezit na deset procent z celkové energie. To je v praxi asi padesát až šedesát gramů na den. Pro představu, jedna čajová lžička cukru představuje asi pět gramů a polévková lžíce asi deset gramů. Toto množství přitom nezahrnuje jen cukr, kterým běžně sladíme, ale také cukr přidaný do potravin, a to včetně nápojů,“ upozorňuje.

Takže pokud někdo pije vodu, neslazený čaj a sem tam si dá zákusek, je to něco jiného, než když si zákusek dává někdo, kdo k němu každý den vypije litr coly a přitom ještě sladí čaj i kávu. Záleží také na tom, jaký životní styl kdo vede. Jestliže někdo sedí celé dny u počítače a večer u televize mlsá, je to samozřejmě něco jiného, než když si dá bonbon někdo, kdo celý den fyzicky pracuje nebo se právě vrátil z vysokohorské túry. Při fyzicky náročné práci nebo při sportu sacharidy včetně cukrů naopak mohou být užitečné, protože jako zdroj energie pro svaly hrají důležitou roli.

 

 cooking-dessert.jpg
Ilustrační foto: Freepik

 

„Konzumace sacharidů jednu až čtyři hodiny před tréninkem zajišťuje energii pro optimální výkon. Stabilní přísun energie bez rychlých výkyvů hladiny cukru v krvi poskytují kvalitní zdroje sacharidů jako jsou celozrnné produkty, ovoce a zeleniny. Ale nadměrná konzumace jednoduchých sacharidů – cukrů, pokud není vyvážena odpovídající fyzickou aktivitou, může vést k přibírání tělesné hmotnosti,“ tvrdí Pavel Suchánek, výzkumný pracovník a odborník na výživu při sportu. Problém je v tom, že řada lidí si nezjišťuje informace od odborníků, ale věří nejrůznějších samozvaným rádcům z internetu. Výsledkem je pak strach dát si kousek štrůdlu nebo pár kuliček hroznového vína.

„Jsem už poněkud zoufalá, protože vnučka odmítá jíst jakékoli ovoce. Tvrdí, že se po něm tloustne. To mi připadá přehnané. Pořád jen běhá, cvičí, jí suchary a kukuřičné chleby. Nedávno jsem ovšem četla, že právě v nich jsou sacharidy. Naopak druhá vnučka odmítá sníst cokoli, co není slazené. Bílý jogurt nechce, uspěju jen s ovocným. Šmejdí u mě ve spíži a hledá sladkosti. Cpe se bílým pečivem a odmítá celozrnné,“ vypráví čtyřiašedesátiletá Markéta. Sama se rozhodla po šedesátce upravit svůj životní styl a podařilo se jí zhubnout deset kilo. „Ale je to tím, že jsem začala chodit, lehce posiluju. Ale rozhodně to neznamená, že si občas s kamarádkou nedám malý dortík,“ vysvětluje.

S cukrem je to nyní podobné jako s jinými potravinami. Vznikla kolem něj řada mýtů, polopravd i lží. Na jedné straně je správné ho omezit, na straně druhé je zbytečné vytvářet si v sobě pocit, že jde o prudký jed, k němuž se člověk nesmí ani přiblížit.

 

 

 

 

cukrovka Zdravá strava zdraví
Hodnocení:
(4.9 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Mám ráda maso, zeleninu, ovoce, čokoládu, po mastném jídle si dám bombon....cukry neřeším, nepřibírám, mám hodně pohybu.
Hana Řezáčová
Děkuji, nechci :-)
Martina Nováková
Ohledně fungování mozku: https://tukovymetabolismus.cz/zivotosprava-nizkosacharidova-strava/ketony-ketoza/mozek-umi-vyuzivat-ketony-primo-bez-adaptace
Dana Straková
Souhlasím s paní Coufalovou. Jednou vadí vejce, podruhé jsou superpotravinou. Kdysi vadilo máslo i sádlo, ačkoliv nám jsou určitě bližší než kokosový a palmový olej, který je dnes obsažen skoro ve všem. A jak to bylo s Pepkem námořníkem a špenátem taky víme. Teď holt došlo na cukr, před ním to byl lepek a kdoví, co bude příště. Mně třeba vadí uzeniny, ne že by mi nechutnaly, ale když člověk zjistí, co jsou do nich schopni výrobci dát, tak má po chuti. Ale myslím, že ten cukr člověk opravdu v nějakém rozumném množství potřebuje. Fungují na něj mozkové buňky. Že by to jeho odmítání a zavrhování vedlo k tomu, že lidé mozek už k přemýšlení moc nepoužívají? :-)
Radmila Coufalová
Je to ode zdi ke zdi, přitom stále platí - všeho s mírou a k tomu špetku zdravého selského rozumu. Ale ta úvodní fotografie je geniální, pobavila.
Marie Faldynová
S omezením cukru ve stravě souhlasím, takový energetický výdej nemáme, abychom museli moc sladit. Jedno mé vnouče je odmalička buclaté a kdyby máma neomezila cukr, byla by jednou slečna nešťastná. Vědět co je zdravé a co ne rozhodně neškodí, toho umělého a nezdravého je kolem nás až až.
Martina Nováková
Tak dovolit (zřejmě) dětem štrůdl od babičky, ale nikoli již ten samý posypaný cukrem, je dle mého přehnané trvání na zásadě "žádný cukr", protože výživově to vyjde prakticky nastejno a návykově je trocha cukru příležitostně u babičky prostě výjimka, která dětem základní maminčin přístup nenaruší. Obecně je to celé věc míry, názoru, a také toho, jak který organismus na cukr reaguje. Hodnotu a důvěryhodnost článku mi ale snižuje odstaveček "Rozhodně neplatí, že by člověk neměl vůbec žádné sacharidy přijímat. Ono to totiž technicky ani není možné. Obsahuje je například pečivo i jiné potraviny." Přijde mi to celé špatně. Pokud by to technicky nebylo možné, pak není třeba upozorňovat, že by to člověk neměl dělat. Když to nejde, tak to nejde. Ve skutečnosti to ale technicky možné je (existuje řada potravin, které sacharidy neobsahují), a zrovna co se týká uvedeného příkladu pečiva, to je možné vynechat z jídelníčku bez problémů a ztráty výživové kytičky. Horší je to např. se zeleninou :)
Anna Potůčková
Sama doktorka ke které chodím do diabetologie mě řekla, že sem tam si můžu dát i zákusek. Ale nesmí to být den co den, jen občas na přilepšení. Byly doby kdy jsem měla cukr v hodnotě 13, ted když mám moc tak maximálně 8. A co se týká dlouhého cukru, tak pokaždé když jsem tam byla doktorka mé hodnoty chválila.
Jarmila Komberec Jakubcová
Sama si občas nějakou sladkost dopřeji a tak i moje vnoučata. Nikdo nejsme proto ani obézní a netrpíme cukrovkou. I cukr patří k běžnému životu, tak jako jiné potraviny.
Jitka Caklová
Dobře napsaný článek. Je pravdou, že jak u dítěte tak u dospělého bez rozdílu věku, záleží na pohybu (na množství vydané energie) Dříve děti byly po příchodu ze školy venku, hrály pohybové hry, lezly po stromech atp. Kolik dětí dnes dokáže vylézt na strom. Osobně, když pracuji na zahradě a jsem unavená, stačí mi si svařit ve vodě 3 lžičky cukru krupice, vypít, dát si 20 a mohu v práci pokračovat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA