Ach, jak hluboko jsem klesla
FOTO: Dana Straková

Ach, jak hluboko jsem klesla

8. 11. 2024

Zatímco moje sestra žije aktivním životem pražského seniora, navštěvuje nejrůznější akce a kurzy, my jsme se s manželem z velkoměsta odstěhovali na chalupu.

Letošní první listopadový den nám opět začal mlhou, ale odpoledne bylo hezky a modro. Takže pohoda, ale odpoledne bylo rušno, to se nám pokusil nějaký dravec sebrat slepice. Syn ho dokonce viděl. Prý to byl asi luňák, káňata, co nad loukou obvykle krouží, bývají mnohem menší. 

Kohout Lojza tedy okamžitě vyhlásil poplach a všechny slepice se ztratily. Ať si říká o kohoutech kdo chce, co chce, darmožrouti to vážně nejsou. Ten náš celý den holky hlídá, přenechává jim nejlepší sousta z toho, co kde nahrabe a pochopitelně je průběžně i "obšťastňuje". Prostě práce, jak na kostele. Večer pak ještě dohlédne, jestli jsou všechny na bidýlkách a kdoví, jestli těm svým favoritkám, které se k němu z obou stran tisknou, ještě nevypráví nějakou pohádku na dobrou noc. Vážně je to borec. 

Je mi jasné, že o slepicích nemají lidé valné mínění, myslí si, že jsou hrozně hloupé a není se čemu divit, když uvážíme, že toho mají v té malé hlavě asi tolik, jako by si někdo odplivl, ale zřejmě jim to, co tam mají, k životu bohatě stačí. 

Po útoku kohout Lojzík stál v pozoru, částečně schovaný za složeným dřívím, rozhlížel se na všechny strany a slepice nebylo nikde vidět. Šla jsem je hledat, ale opravdu nikde nebyly. A to jich je deset a dvě malá kuřata, co jim říkáme tučňáci. Kvočna si je totiž vyseděla až teď na zimu, vylíhla se jí začátkem října. Já jí v tom sice chtěla bránit hned, když jsem začátkem září přijela z dovolené a zjistila jsem, že sedí na vejcích, ale syn mi řekl, ať jí nechám, že je to její boj. Z původních tří kuřátek jsou sice už jen dvě, ale docela se mají čile k světu. Vůbec by mě neudivilo, kdyby to byli dva kohoutci.

Po vyhlášení leteckého poplachu prý syn viděl dvě kdákající pipiny hrozně rychle utíkat ke kurníku. Tak jsem se tam došla podívat a u kurníku pod střechou ležela k zemi přitisknutá schovaná ta, co jí říkáme Jarmil Kratochvíl - je totiž jiná než ostatní, štíhlá a ne tak mateřsky kulatá, ráda běhá a toulá se sama a když jsme tyhle slípky přivezli z Dobranova, dělali jsme si legraci, že nám asi prodali místo jedné kohouta a nebo že si holka musí svou orientaci teprve ujasnit. S ní se krčila u kurníku ještě jedna, další zrzavou jsem našla schovanou u Petra na dílně a ostatní jsem přes veškerou snahu nikde neviděla. Že by mi z deseti zbyly jenom tři? To by snad těch dravců muselo přiletět celé hejno. Hlavně jsem měla obavy o kvočnu s kuřatama, ale asi se vážně jenom dobře i s mrňatama schovala a nakonec se po tom, co Lojza odvolal "letecký poplach", odněkud přiloudaly všechny slípky i s kuřatama. 

No jo, to je venkov, s tím nic nenaděláš, povídal syn. A dravci jsou, na rozdíl od těch mých slepic, zákonem chránění. Tak jim přeju úspěšný lov a dlouhý život, ale radši ať to příště zkouší někde jinde. 

A já si jdu radši přečíst nějakou klasiku a v sobotu večer skouknu StarDance, abych tady moc nezdegenerovala...

 

 

 

 

domácí mazlíčci Můj příběh vesnice životní styl
Hodnocení:
(5.1 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Zajícová
Jarmil Kratochvíl mě rozesmál. Moc pěkné vyprávění.
Libuše Heulerová
Dančo, Lojzík je fešák a hlavně hrdina....prostě to má pod kontrolou.
Jana Šenbergerová
Moc hezké, a pro mě něco jako "terapeutické" čtení. Nejenže vyvolalo velmi dávné vzpomínky, ale usvědčilo mě o velmi kladném vztahu k ptactvu, o kterém se nemluví zrovna příliš lichotivě. Kdyby slípky v drůbežárnách věděly, jak se žije na vašem dvorku, asi by vyhlásily stávkovou pohotovost a na protest přestaly snášet vejce. I přes titěrný mozek by jim došlo, že ta trocha nebezpečí ve volném výběhu by jim stála za to.
Jiřina Jindrová
Slepice jsme měli, ale naštěstí nic podobného nezažili.
Alena Vávrová
Dano, dík za pohodové čtení, chyběla jste tu ♥ .
Soňa Prachfeldová
Tak slípky dobře dopadly, nám dravec odnesl všechna kuřata. Věděl, kam zalétnout a byl nemilosrdný.
Zuzana Pivcová
Mám ráda Váš vztah ke zvířatům, což jsem poznala z Vašich příspěvků už dříve.
Jana Kollinová
Soused choval slepice hned vedle zahrádky rodičů. Dokázaly si najít díru v plotě a plenily mamince co se dalo. Byly chytré a když uslyšely klíče v naší brance, upalovaly na svoje a tam dělaly neviňátka. Co nepochopím, že věděli daleko dopředu, že jde jejich hospodář. Soused byl ještě pod kopcem a slepičky s kohoutem už běželi k brance a to soused nechodil krmit v pravidelnou hodinu. Jo, každý je chytrý na to své!
Ingrid Hřebíčková
Z článku je vidět, že vaše slepičky máte ráda. To byste se o ně nestrachovala a nehledala je. Navíc vypadají moc hezky. A fotka je taky hezká. Článek potěší. Děkuji.
Hana Rypáčková
Vždy jsem měla ráda slepice.. U babičky na dvorku jsem si ve 4 letech oblíbila bílou jako krajkovou dámu, říkala jsem jí Princezna. Pak mne velmi zklamala, když ulovila vnitřnosti z králíka a upalovala, aby jí to jiné slepice nesebraly..

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA