Tyto estetické vjemy nám obohacují život. Je to odpočinek od konzumního života. Je to ideální prostředí k relaxaci. Můžeme se jen kochat někde na lavičce, když už nám zdraví neslouží. Pokud jsme čilí, tak se můžeme projít, případně proběhnout.
Je neděle. Žena se chytá vařit sváteční oběd. Ať si užije klid. Každý člověk potřebuje chvilku pro sebe. Já nebudu doma překážet. Vyrážím do přírody. Do „svého“ milovaného lužního lesa.
Boty se mi brodí v barvě. V opadaném listí. Jeden list je sytě rudý, druhý žlutě uklidňuje. Další, další odstíny, které nejdou synteticky vyrobit. Můj zrak objímá tu podzimní výzdobu. Příroda je zdatný malíř.
Sem tam někoho potkám. Přes cestu přeběhne pejsek, který se zatoulal. Dnes míjím samé vychované děti. S rodiči zdaleka mě zdraví. Také dědeček potřebuje své tělo provětrat. Po povodních musím překračovat kmeny padlých stromů. Po cestičce tiše našlapuji. Voda má sílu a mnohde ji podemlela. Kolem těchto překážek již lidé si udělali cestičky. Majitel Městské lesy asi na to nemá lidi, aby kalamitu odstranili.
Na rybníku se předvádějí modelky labutě. Na břehu děti krmí houf kachen. Nasávám tu nádheru. Ten dnešní den nebyl určitě zbytečný. Proč doma polykat roztoče? Houby mě již nepotkaly. Ani výtečné holubinky, do kterých lidé kopou jsem nespatřil. Je deset stupňů. Choulím se do bundy. Mládí mě dávno nehřeje. Je mi ale teplo z malování přírody. Přes purpurově zbarvený strom mě lechtá sluníčko. Azurové nebe na mě mává. Já si to tady užívám. Nakumulovanou negativní energii vypouštím.
Očištěn usedám k obědu. Konzumoval jsem dnes dvě porce. Jídlo a krásu.