Ilustrační foto: Pixabay

Má podzimní procházka

6. 11. 2024

Někdy se zamýšlím, proč lidé rádi chodí ven. Rozum s tím nemá nic společného. Prostě je nám tam dobře. Náš cit (emoce) nám velí: běž do přírody. Vystoupej na skálu a podívej se na tu nádheru. Lehni pod strom. Vrhni se do vody. Poslouchej ptáky. Přivoň k luční květině. Sleduj pasoucí se zvířata.

příroda psychika životní styl

Autor: Jindřich Berka

Hodnocení:

(4.1 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 6.11.2024 19:16

Kdykoliv jsem vařila náročnější / i sváteční/ oběd, měla jsem k tomu ráda svůj klid. A jelikož jsem ráda vařila, tato činnost byla pro mne zábavná, dá se říci i odpočinková. Tak to bylo i na Štědrý večer, nejraději jsem byla když všichni členové rodiny odešli třeba na procházku do přírody a já jim pak ráda v klidu připravila štědrovečerní pohoštění.... Tak to vidím a cítím já...

Jitka Caklová 6.11.2024 18:43

Bohapusté sobectví.

Dagmar Vargová 6.11.2024 18:29

Uf, budu nepříjemná. 100% souhlas s p. Dvořákem. Tentokrát jste, pane Berko, zvolil nekontroverzní téma - přírodu. To vždy zaboduje. Jenže... Vy "umožníte" manželce, aby Vám "v klidu" uvařila sváteční oběd. No u nás vaří manžel, tak nemohu posoudit... Ale "umožnění klidu" chápu jako volný čas pro manželku, kdy se může realizovat při svých koníčcích, event. při "nicnedělání". Omlouvám se, zkrátka to vidím a cítím jinak.

Zpět na homepage Zpět na článek

Kdo žije podle představ druhých, bývá na konci života nespokojený

Žil jsem tak, jak ode mě ostatní očekávali, ne tak, jak bych sám chtěl. Tuto větu ve stáří říká mnoho lidí. Nebo si něco takového myslí. Zatímco v mládí měli pocit, že je správné se přizpůsobit, s přibývajícími roky se více kloní k individualismu, ba až sobectví.

Vratislava Hofmanová, redakce

Užíváme života nehledíc na věk

Léto je tu a my s Robinem i přes můj úraz a kontroly na traumatologii chirurgie si užíváme dnů, kdy nejsou vedra. A když vedra jsou, tak vstaneme brzy ráno a jdeme do lesa až k rybníku. Tam je blahodárný stín.

Eva Krausová

Praktická empatie (vcítění)

Nejsem odborník psycholog. Je to můj názor, spíše zkušenosti čerpané, jak život šel. Empatie je…

Jindřich Berka

Příliš mnoho možností činí život komplikovaný a těžký

Třicet druhů jogurtů, desítky televizních programů, tisíce typů triček či šatů, regály plné knih. Dříve narození pamatují doby, kdy podobnou pestrou nabídku všeho možného obdivovali v západních zemích a toužili po ní. Jenže nyní mnozí lidé mají pocit, že nabídka zboží či zábavy je zbytečně velká.

Vratislava Hofmanová, redakce

Já jsem tak šikovná! Sebechvála je důležitá, i když pro okolí otravná

Jsem dobrá. Dokázal jsem v životě velké věci. Vypadám dobře. Práce mi dnes šla skvěle od ruky. Vyslovit takové věty je považováno za sebechválu a jak říkávaly maminky – sebechvála smrdí. Současná společnost prosazuje opačný trend – chválit se je žádoucí.

Vratislava Hofmanová, redakce