Všechny fotografie: Věra Ježková

Moje životní křižovatka

5. 11. 2024

Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla jsem ctižádostivá, vyrůstala jsem v nepříznivých rodinných podmínkách.

Můj příběh Podzimní soutěž 2024 studium vzpomínky

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Elena Valeriánová 5.11.2024 20:07

Člověk nikdy neví, když udělá nějaký krok, kam ho zavede, jestli to bude ten osudový a správný krok. Ty jsi vykročila přímo osudově. Bylo dobře, že Tě kroky zavedly správným směrem a Ty jsi tak našla svůj cíl. Děkuji.

Alena Tollarová 5.11.2024 19:58

Věrko, děkuji za vyprávění o Tvých životních křižovatkách a přeji Ti do dalších let, abys na všech měla zelenou :)

Anna Potůčková 5.11.2024 19:35

Věrko moc hezky napsáno. Moc Ti přeji do dalších dnů zdraví, spokojenost a radost z každého Tvého konání.

Eva Mužíková 5.11.2024 19:29

Věrko, velmi zajímavé informace z Tvého života.

Naděžda Špásová 5.11.2024 18:49

Věrko, ještě ti chci poděkovat za příspěvek u mého hřbitova a všech ostatních článků, jsi jedna z mála a toho si moc cením. :-)

Irena Mertová 5.11.2024 18:48

Věro, hezky jsi popsala, kam tě osud vedl...

Jan Zelenka 5.11.2024 17:37

Z té jedné životní křižovatky jsi vstoupila i do mého života a jsem tomu moc rád. Ve vědeckém ústavu jsi prožila plodný život. Ale život jde dál a snad nás ještě něco pěkného čeká.

Jitka Hašková 5.11.2024 17:16

Věro, napsala jsi zajímavě, stručně a věcně. Ráda jsem si to přečetla a do dalších let ti přeji, ať se ti daří dobře, ať jsi zdravá a spokojená. Sama si netroufám na toto téma něco napsat.

Jitka Hašková 5.11.2024 17:16

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka

Hříchy mého mládí: Socialismus a já

Žili jsme v malebné vesničce jako vystřižené z pohlednice od malíře Josefa Lady. Nad vsí se na…

Jindřich Berka

Návrat z bramborové brigády po závěrečném večírku aneb Hříchy mládí

Pátek, sedm hodin, dvacet šest minut: Modro, slunečno, nablito. Tuto noc Ruda opět skoro nespal, Jan podle jeho naprosté ztrhanosti předpokládal, že to s Janou nedopadlo.

Jan Podešva

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová

Hříchy mládí: Dokonalý průšvihář

Narodil jsem se po dvou sestrách rodičům, kteří měli na náměstí malého městečka drogerii. Otec chodil vypomáhat zemědělcům, matka byla v krámě, sestry ve škole, a tak dopoledne jsem pobýval doma sám. Seděl jsem na pohodlném nočníku, vedle stolička, na ní hrneček čaje a chleba a krabice hraček. A právě tady začala serie válečných průšvihů.

František Schmíd