Moje životní křižovatka
Všechny fotografie: Věra Ježková

Moje životní křižovatka

5. 11. 2024

Na svoji první, a zároveň největší, životní křižovatku jsem vstoupila koncem studia na gymnáziu. Otázka, co dál, byla nabíledni. Nebyla jsem ctižádostivá, vyrůstala jsem v nepříznivých rodinných podmínkách.

Učila jsem se docela dobře, bavily mě a uměla jsem jazyky – ruštinu, němčinu, angličtinu a latinu. Zato s přírodovědnými předměty jsem si moc nerozuměla. 

Na vysokou školu jsem nepomyslela. Maminka, která pracovala v Geologickém průzkumu, se mnou prošla několik jeho pracovišť, aby mi ukázala, co bych tam mohla dělat. Nijak na mě nezapůsobila. Pak se někdo z profesorů podivil, že se nehlásím na vysokou školu. I vyvstala další otázka: na filozofickou, nebo pedagogickou fakultu? Studovat ruštinu a němčinu, samozřejmě. Táhlo mě to na filozofickou, protože jsem nechtěla učit. Maminka ovšem pronesla nezapomenutelnou větu: „Na filozofickou by ses nedostala a učit budeš až za čtyři roky.“ Po několikadenním váhání a nerada jsem připustila, že má možná pravdu – že na filozofickou fakultu bych se nedostala. A tak jsem podala přihlášku na pedagogickou.

Prožila jsem na ní krásné čtyři roky. Dojíždění do Brandýsa nad Labem mi nevadilo. Objevila jsem kouzlo lingvistických disciplín – fonetiky, fonologie, morfologie, syntaxe, stylistiky a lexikologie a bohatou ruskou a německou literaturu. I praxi jsem zvládla dobře. Ale cítila jsem, že to není ono. Proto jsem uvítala, když mi na konci studia bylo nabídnuto místo v Ústavu sociálního výzkumu mládeže a výchovného poradenství, který byl součástí fakulty v Praze. Jeho ředitelka potřebovala někoho se znalostí ruštiny a němčiny; vyučující vybrali mě. V roce 1989 byl tento ústav zrušen a nahrazen jiným, zaměřeným na výzkum a rozvoj vzdělávání. Na fakultě jsem pracovala až do odchodu do důchodu. Byla jsem postupně dokumentační, odborná, výzkumná a vědecká pracovnice. Práce mě bavila; její hlavní náplní byla evropská studia a srovnávací pedagogika.

V rámci svých pracovních povinností jsem se seznámila s jedním z proděkanů. Povídali jsme si u něj na katedře, vyprávěl mi o náročné péči o nemocnou manželku; umím naslouchat. Asi za rok po její smrti mě představil své dceři a synovi, později celé velké rodině. Stal se mým životním partnerem. Prožili jsme spolu téměř 27 let. Do začátku tohoto roku, kdy navždy odešel.

A tak vykročení z křižovatky v mých devatenácti letech bylo vlastně osudové, ovlivnilo celý můj další život.

 

 

 

 

 

 

 

Můj příběh Podzimní soutěž 2024 studium vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 33 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Vargová
Paní Věro, velmi oceňuji vaše vyprávění o životní křižovatce. Nalila jste mi do žil sílu poprat se s tímto námětem a přispět svojí troškou do mlýna. Snad to, co mám díky vám v hlavě, přenesu na papír. Moc díky.
Naděžda Špásová
Věrko, napsala jsi to moc hezky. Na mládí máme vzpomínky asi všichni. Já jsem si, co se školy týká, prosadila svou. Sice až na druhý pokus, ale vypadla jsem z domu, Praha byla moje radost. Jako bych do naší rodiny nepatřila. Vzpomínky nám nikdo nevezme. Přeji ti v životě jen samou radost a štěstí.
Marie Měchurová
Věřím tomu, že v životě často rozhoduje i náhoda. Několikrát jsem se přesvědčila, že mě poslala úplně jiným směrem, než jsem původně zamýšlela, Měla jsme život hodně pestrý, a když se ohlédnu, tak bych nic neměnila. I negativní věci nás v životě ovlivní, a tak to má být. Věřím, že i Váš život byl naplněný, a že Vás práce bavila a přinášela uspokojení. Ztráta partnera určitě bolí. Přeji do dalšího života hodně příjemných zážitků a hodně zdraví!!
Jana Šenbergerová
Věro, zpočátku jsem uvažovala podobně jako ty, ale na rozdíl od tebe jsem se na filozofickou fakultu přihlásila. Přijímačky jsem udělala, ale pro velký počet uchazečů jsem nebyla ke studiu přijata. Po odvolání jsem dostala doporučení ke studiu na pedagogické fakultě v Ostravě s možností přestupu do Olomouce v dalším roce. Jenže jsem se zamilovala a rozhodla se zůstat. Ještě před ukončením studia jsme rozšířili řadu manželství báňských inženýrů a učitelek. Vzdala jsem se snů o překladatelství a zůstala učitelkou až do důchodu. Díky tomu, kam jsme se přestěhovali, jsem toho nikdy nelitovala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA