Podzimním Podviním

Věrko, fotky z podzimního Podviní jsou takové smutné. Tak smutné, jak listopad dokáže být. Na jaře park určitě ožívá barvami i dětským smíchem.

Věrko, pozdě, ale přece. Je to tam opravdu moc hezké, tvé fotky to dokazují.

Věrko, znám jen název, je to skoro ostudné, ale chodila jsem zase jinými hezkými místy. A tady jich je také dost. Děkuji.

Děkuji podruhé. :-)

Je fajn, když si každý může najít místa, kam chodit potěšit oči i duši. A je úplně jedno,kde se ta místa nacházejí. Mockrát jsem byla potěšena kytičkami, které kvetly na jinak nevzhledném rumišti. Parky mám také ráda. Od těch největších a nejhonosnějších až po ty, do kterých by se vešla jen jedna lavička, nebo trs květin. Věrko, přeji ti hodně příjemných chvil při procházkách takovými místy.

A taky se mí líbí název článku, když se vysloví, zajímavě zní... :-)

Věro, hezky jsi to nafotila . Už jsem tam dlouho nebyla...

Také mám ráda procházky parky a často se tam tam vracím. Mění se s roční dobou, působí pozitivně na mé duševní naladění a jsou to pŕíjemné oázy v jinak rušném městě. Mám osobni pocit, že v posledních letech ŕada parků “prokoukla”, mésta jim vénují mbohem vétší péči než dřive.

Krásná podzimní fotoreportáž.

Podzimně zbarvené stromy dokáží prozářit i den, kdy se sluníčko schovává za mraky. Věro, tvoje fotky Podviní jsou toho důkazem. Když byl syn malý, hodně jsme park navštěvovali. Rád prolézal chodby kamenného dračího hřbetu nad jezírkem.