Quo vadis, současnosti?
ilustrační fota: Pixabay

Quo vadis, současnosti?

23. 10. 2024

Nemám příliš rád podobné úvahy, protože ubírají člověku náladu a optimistický pohled na svět. Jenže současná, více než dramatická, situace nutí člověka k  občasnému zamyšlení nad tím, co jsme v historii dosáhli a kam vlastně kráčíme nyní.

V nadpisu jsem použil záměrně parafrázi výroku sv. Petra, který při setkání s Ježíšem zvolil právě tato slova. Quo vadis, Domine? Kam dokráčel biblický Ježíš, je zřejmé. Ale kam dokráčí tato současná společnost, to už tak zřejmé není. Je zmítaná válkami, xenofobií, náboženskou a politickou nesnášenlivostí, chudobou na jedné straně a přebytky bohatství a stoupající dekadencí elit na straně druhé. Nesmím také vynechat současné závažné klimatické změny, které jen zčásti souvisí s  činností člověka, ale velkým dílem s činností člověka vůbec nesouvisí.

Jsme součástí nějaké kultury, společnosti, ve které vyrůstali naši rodiče, prarodiče a ve které jsme vyrostli i my a předali naše zvyklosti a způsob života i svým dětem. Mám na mysli obecné charakteristiky té které společnosti, nikoli individuální charakteristiky jednotlivce.

Jenže ta většinová společnost se může mýlit ve svých cílech a prostředcích, kterými toho cíle chce dosáhnout. Od nepaměti ovládá společnost ideologie. Ať už náboženská, či politická, která více či méně omezuje svobodné chování člověka a určuje mu tu jedině správnou cestu.

Na druhé straně úplná svoboda existovat nemůže. Takový stav se pak nazývá anarchií. Co je vlastně mezi těmito dvěma póly?  Myslím si, že mezi těmito dvěma póly je touha obyčejného člověka normálně žít. Žít bez starosti o svou hmotnou existenci, žít bez neustálých válečných střetů, které hrozí rozšířením do světa, žít bez ideologického nátlaku a bez pochybných „věčných pravd“.

„Pravda vítězí“. To je známé heslo, které už od roku 1920 zdobí vlajky prezidenta, tehdy Československé, dnes České republiky. Pravda je ovšem filozofická kategorie. Jejím opakem je lež. Jenže, mezi těmito dvěma pojmy je celá řada nejrůznější variant. Obyčejný člověk zpravidla v těchto kategoriích moc nepřemýšlí a vnímá realitu běžného života po svém, podle svého přesvědčení a hmotné situace.

Pravda vítězí! Ovšem, jak kdy. Člověk si spíše občas řekne – pravda vyděsí. To v případě, když neví, kterou pravdu by si měl vybrat. A tak to zkouší občas u voleb. Hlavně si ale musí uvědomit, kdo je vlastně majitelem té správné pravdy! Jsme ale schopni tu jedině správnou pravdu vůbec identifikovat a pochopit?

 

 

 

 

 

 

 

 

glosa Podzimní soutěž 2024 společnost
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Já už tu pravdu ani nehledám , protože už není k poznání. Mám pravdu svoji a té věřím.
Soňa Prachfeldová
To snad nikdo nevi, kam kráčí současnost celého světa, proč si ti bojechtiví a mocní myslí, že jsou nesmrtelní a nepřemozitelní?
Jan Zelenka
Vážení, děkuji vám všem za komentáře. Je to skutečně diskutabilní téma. Každý ho, pochopitelně, může vnímat po svém.
Irena Mertová
Také se říká "pravda vítězi". Článek nutí k zamyšlení... Komentáře též.
Jiří Dostal
:-) Myšlenkový hokej rozjímání má snad naději východiskem podle Lukáše "Pane, zůstaň s námi, neb se připozdívá", ale co dělat se světovým četníkem, který si Krista zprivatizoval? :-) Musíme být tolerance sama? :-)
Alena Velková
Pan Čepelka to vyjádřil naprosto přesně a zároveň potvrdil, co mě hned napadlo, že tento výrok pronesl apoštol Petr, jak je psáno v článku, nikoli jak je psáno v 8.33.
Dušan Brabec
Když jsem před lety "objevoval" karibské ostrovy, konstatoval jsem, že na některých existuje skutečně ráj - tamní lidé nejsou nijak bohatí, ale mají zdravé jídlo, příjemné podnebí a věčně pozitivní náladu. Problémy, které řešíme v Evropě i u nás, neřeší, protože jim nic neříkají. Oni kráčí do ráje... Kdybych byl mladší, možná bych přesídlil na karibský ostrov Dominika.
Jitka Caklová
Náboženství je přeci také jen politická ideologie a každý si ji může vysvětlovat ve svůj prospěch. Jak je možné, že katolík spáchá hřích a ve jménu Boha, prostřednictvím kněze je mu odpuštěno za 10 otčenášů a může hřešit dál. A co ti, na kterých byl hřích spáchán? To je nějaká spravedlnost? Pro někoho možná ano.
Marie Faldynová
Souhlasím s tím, že kdo zná Bibli, ví, kdo je a kam jde, kam jdeme. Čím méně budeme "svobodně" ignorovat principy našeho Tvůrce, tím hůř bude.
Jana Kollinová
Zaujala mě, mimo jiného, myšlenka, cituji: Od nepaměti ovládá společnost ideologie. Ať už náboženská, či politická, která více či méně omezuje svobodné chování člověka a určuje mu tu jedině správnou cestu." Osobně vnímám současný vývoj pod tvrdým diktátem nezřízené touhy po majetku a zisku. Vůdčí ideologií, pokud by se to tak dalo nazvat, se stal Mamon. V některých přepisech Bible, například v evangeliu sv. Lukáše nebo sv. Matouše, je Mamon ztělesňován jako démon. V období středověku a poté i v pozdější době je Mamon personifikován jako démon chamtivosti a touhy po bohatství.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA