Ano, název je napsán správně. Jedná se totiž o posedlost, kterou máme asi všichni, nebo většina z nás. Jedná se o takovou obyčejnou věc jako jsou houby a jejich hledání. My s dcerou se k ní hlásíme, máme totiž rády lesy ve Starých Splavech a moc rády tam jezdíme na houby. Dcera si vzala kvůli tomu dovolenou, a tak jsme se ve středu 9.10.24 vypravily k Máchovu jezeru. Bylo ujednáno, že my pojedeme k nim do Dolánek, tam necháme taťku s pejskem a my dvě pojedeme na houby. Tak se taky stalo, cesta nám hezky ubíhala, počasí bylo takové jaké má být, jasné a celkem teplé. Asi tak za hodinu jsme bez problému přistály na místě, kde vždycky parkujeme. Kupodivu tam stálo jen jedno auto a my, všude byl klid, žádné hulákání po lese, prostě idylka.
Nejdříve jsme šly pozdravit Máchovo jezero. I to má naše rodina ráda, kdysi jsme do Starých Splavů jezdili na podnikovou dovolenou, proto to tam moc dobře známe. Myslím, že psát nějaké podrobné údaje je zbytečné, tato oblast je hojně navštěvovaná a každý o ní aspoň jednou slyšel. Přiznám se, že tohle jsem fakt potřebovala, hub bylo požehnaně, k tomu svítilo slunce, zpívali ptáci, košíky se nám plnily, prostě radost jak se patří. Nasbíraly jsme toho opravdu hodně.
Je dobře, když vám něco udělá radost a může to být třeba jen obyčejné houbaření. Už jsem něco takové potřebovala, odnesly to trochu nohy a záda, ale radost z pohledu na bedny s houbami to vyřešila. Nadarmo se neříká, že příroda je mocná čarodějka, s tím musím souhlasit. Mimochodem, dcera si to ještě zopakovala v pátek dopoledne, odpoledne jsme si do Dolánek jeli pro další dvě bedny hub. Je sobota večer, houby jsou zpracované a myslím, že pro letošek máme vystaráno.
Podzim je v plném proudu, přeji všem spokojenost a hlavně zdraví.
