Strčila jsem po snídani foťák do batohu a rozhodla se pro moje oblíbené kolečko. Proběhnu sídlištěm mezi paneláky do "židů", proběhnu ulicí dlážděnou kočičími hlavami a jsem dole u Labe. Po nedávném divočení je dnes hladina klidná a řeka si líně teče k západu. Tím pádem mám ranní sluníčko za sebou a pěkně osvětluje kraj přede mnou. U zdymadel je klid, nikde nikdo, jen zčervenalé škumpy za plotem stojí jako na stráži.
Jsem zvědavá, jakou parádu mi podzimní Labe předvede. Pátrám po životě na vodě, ale kromě dvou volavek a několika sýkorek, které přeletěly z jednoho křoví do druhého, jsem žádného ptáka bohužel neviděla. Beru zavděk říjnově se barvícími porosty na březích řeky a mráčky, které objímají vzdálené České středohoří. Včerejší teplou bundu jsem dnes vyměnila za slabou mikinu a i tu svlékám a odkládám do batohu.
Den jako stvořený pro výlet proťal přejezd houfu mladých cyklistů po cyklostezce. Trochu jim závidím, že se dostanou dál než já pěšky, ale rychle beru závist zpět. Oni totiž jedou, nekoukají vlevo vpravo a nevnímají ani barvičky posledních kvítků v trávě, natož kapičky, které na ně rozvěsil noční déšť. Nebudu se vracet podle Labe, ale v Židovicích vyjdu do vsi a zpět půjdu po silnici s rozhledem na České středohoří.
Děkuji dnešnímu dni za osvěžující spočinutí v náruči podzimních, příjemně hřejivých paprsků.