Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí
Ilustrační foto: Pixabay

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

1. 10. 2024

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Když se čas nachýlil, vypravila jsem se do koupelny, pečlivě si vyčistila (oboje) zuby a šla pozhasínat světla. V kuchyni se mi zazdálo, že cítím nelibý odér, asi z koše…popošla jsem dva kroky ke koši na odpadky a nojo, sice slabě, ale zavánělo něco z odpadků.

Mrkla jsem na hodinky: 21.30, to ještě vynesu, je to jen za roh. Zaváhala jsem, jestli se nemám vrátit pro župan, který jsem odložila v koupelně – vždycky si při čištění zubů děsně zmáčím rukávy – ale pak jsem mávla rukou, kdo by se kde teď motal po chodbě, nebo před barákem, maximálně nějaký ten pejskař, ale na to dlabu. Vytáhla jsem pytel s odpadky, skopla pantofle a vjela do starých, odrbaných sešláplých sandálů, které chovám právě pro tuto příležitost. S ohledem na sousedy a pokročilou denní (noční) dobu, jsem tiše, leč pevně zacvakla dveře a v ten samý moment jsem zůstala jako solný sloup s pytlem odpadků v jedné a s mobilem v druhé ruce. Klíče!

Doma ani noha, manžel drandil v rámci noční služby na ještěrce po perónu na Hlavním nádraží, syn se před půl rokem odstěhoval a na chodbě já v noční košili, naboso v křápech jak z Dickensovského chudobince, ani spodní prádlo jsem neměla…V marném pokusu jsem strčila do dveří, jestli náhodou, ale ani jako, že!

Bezradně jsem přešlapovala na rohožce a hlavou mi letěly možnosti záchrany: Do vlaku, na dobré slovo za manželem do práce pro klíče? Blbost, dřív by mě sebrali, polonahá bába z nepříčetným výrazem v obličeji a postrojením jak z blázince – vyloučeno! K sousedce? Ježišmarja, ta její černá bestie (zhruba desetikilový vyžraný, celkem divoký macek) by mi určitě do rána hrála na ksichtě piškvorky – nikdy! Zámečnická pohotovost? To je prý pěkná pálka, ale asi mi nic jiného nezbude…Vtom mi padl pohled na pravou ruku s telefonem. V tu chvíli jsem blahořečila zvyku tahat mobil s sebou úplně všude. Je to z nezbytnosti, mám inzulínovou pumpu a senzor propojený aplikací v mobilu nesmí být dál od sebe než šest metrů, takže tahám telefon jako kočka koťata už podvědomě. V duchu jsem opatrně zajásala a nedočkavě navolila synovo číslo. Bydlí naštěstí nedaleko, jen aby nebyl třeba v kině, nebo nebyl mimo Prahu! Po pár zazvonění se ozval: „Ahoj, co se děje?“ (Matka /já/ už ho dávno po nocích nekontroluje, je mu třicet..) „Zabouchla jsem si dveře, jsem jen v noční košili, táta není doma, potřebuju klíče.“ Celé osazenstvo autobusu, kterým syn cestoval z práce muselo nepochybně leknutím nadskočit – ratolest chytla mohutný záchvat smíchu. „Ty jseš ale knedlík, viď?!“ kuckala se ratolest.

Po domluvě detailů jsem vyrazila ve své večerní toaletě na bulvár. Pytel odpadků jsem vztekle mrskla vedle kontejneru, ještě to tak – abych ho vláčela s sebou – to už bych vypadala jako prvorepublikový vetešník, co sbíral po Praze krámy a dával za ně hospodyňkám kartonky jehel, zrcátka a další podobné poklady! S pohledem upřeným na dlažbu jsem rázovala pokud možno ve stínech po hlavní ulici a připadala si jako šlapka nejnižší kategorie, takový ten typ, co chodí za polívku - bez spodního prádla, rozšmajdané škrpály, nevábný věk. Modlila jsem se abych nepotkala nikoho známého, naštěstí už táhlo na desátou a krom pár venčících psovodů a jednoho opilce – vše na protějším chodníku - jsem nepotkala živou duši. Pak se proti mně objevil v dálce svižně kráčející chodec, chvíli jsem zvažovala možnost preventivně švihnout do keříků vedle silnice, ale pak jsem zajásala – byl to můj osvoboditel!

S úlevou jsem převzala klíče, odmítla doprovod, ať se jde děťátko vyhajat a zamířila k domovu. U kontejneru jsem spořádaně zastavila, odemkla kontejner, vhodila pytel s bordelem, zamkla kontejner, odemkla v mezičase již zamčený dům, zase ho zamkla, vysíleně se vysápala do prvního patra, konečně odemkla byt, zamkla, znovu se vysprchovala a vysíleně padla do postele. Takže pro příště si může koš smrdět, jak je mu libo. Večer nikam nejdu.

 

 

 

 

 

domácnost Můj příběh rodina
Hodnocení:
(5 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Vladislava Dejmková
Pŕipomnělo mi to mou vlastní pŕíhodu. Šla jsem ven věšet prádlo jen v dlouhém triku. Klíče jsem si sice vzala, ale byl to jiný svazek klíčů. Tak jsem chvíli stála přede dveřmi podobně zoufalá. Ale pak mě napadlo, že z druhé strany domu je lešení a máme otevŕené okno v pokoji. Vylezla jsem po lešení až do druhého patra a pak se vydrápala oknem do svého vlastního bytu.
Jana Jurečková
Iveto, děkuji moc za článek, opravdu jsem se nasmála, i když vám asi do smíchu nebylo. Způsob, jakým jste vše popsala by zasloužil první cenu. Vzpomínám na svou mamku, bydlí v paneláku, na hlavních dveřích má zvenku kulu. Poté, co se několikrát zabouchla a zůstala na chodbě jen v papučích, nosí klíč na krku. Ten druhý má ve dveřích. Já si pamatuji, že jsem se jako malá taky zabouchla. Rodiče nechali kulu na dveřích odmontovat a dali tam kliku.
Lenka Kočandrlová
U nás na vsi chodím v pyžamu klidně celé dopoledne po zahradě,po silnici - vyhazovala jsem celé léto slimáky až daleko za vesnici - a nikdo si mě ani nevšimnul.Ani z aut,co jela okolo.Ono je to každému fuk,co má kdo na sobě,zvláště,když se jedná o starou osobu.
ivana kosťunová
A začalo to tak idylicky! Váš styl psaní je humorný a svěží. Ráda bych se s vašimi příspěvky setkávala co nejčastěji
Zdenka Soukupová
Iveto, opravdu veselá příhoda. Nám se to ale směje, když to čteme, že?
Jana Šenbergerová
Přemýšlím, čím to je, že jsou články o jakémkoli průšvihu tak čtivé. A odcházím k závěru, že jsou tak autentické a dobře napsané. O tomto to nesporně platí.
Jana Kollinová
Četla jsem s mírně osvobozujícím pocitem, že nejsem sama, která vyšla ani oblečená ani nahá z bytu, bez klíčů, bez mobilu, jen pro brambory do špajzu, který máme mimo byt a změnila se ve vteřině v Lotovu ženu, když průvan zabouchl dveře od bytu. Pomohl mi soused, který vylezl po balkonech do druhého patra a dveře otevřel. Divila jsem se, jak snadné je pro šikovného zloděje vykrádat byty i v nejvyšších patrech paneláků. Vždyť nějaké otevřené dveře nebo okno se vždy najdou.
Eva Mužíková
Iveto, ono se dá psát o čemkoliv, ale když má autor smysl pro humor, dokáže i z problémové situace, jako zabouchnuté dveře, udělat opravdu čtivý článek. Já tahám telefon sebou úplně všude. Dokonce uvažuji o těch drahých chytrých hodinkách, abych mohla nechávat telefon doma. Třeba při práci na zahradě.
Jan Zelenka
Hlavně, že jste nevylezla nahatá.
Marta Ševčíková
Moc hezky příspěvek. Po ránu jsem se ??

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.