Mirek (74 let): Děti se rozhodly, že budou rozhodovat o mých financích
Ilustrační foto: Freepik

Mirek (74 let): Děti se rozhodly, že budou rozhodovat o mých financích

21. 9. 2024

Když se dcery dozvěděly, že jsem poslal větší obnos do sbírky na pomoc lidem postiženým povodněmi, rozzlobily se. Syn řekl, že bych neměl rozhazovat peníze. A pak mi přišli oznámit, že by se rodina o veškerých výdajích měla radit společně.

Můj příběh je tak trochu k smíchu, i když je smutný. Rozhodl jsem se s ním podělit tímto způsobem, protože nikomu ze svých kamarádů nechci říct, co mě potkalo. Potřebuju se svěřit, ale ne nikomu, kdo mě zná. Protože by lidé řekli, že jsem pitomec, který špatně vychoval své děti.

V devadesátých letech jsem měl štěstí, podařilo se mi vydělat peníze. Zainvestoval jsem, vedl jsem pak v průběhu let několik menších firem. Jsem finančně zabezpečený. Mám svůj dům, chatu, můžu si dovolit vyjet si k moři, zajít na dobré jídlo. Nic víc nepotřebuju. Mám odloženo dost peněz na dobu, kdy na tom třeba nebudu dobře, abych si mohl zaplatit péči.

Čím jsem starší, tím více si uvědomuju, že jsem měl v životě štěstí. Žena zemřela, když jí bylo šedesát a já si od té doby vážím každého dne a každý den si na ni vzpomenu. A přitom si říkám, jak by měla radost, že svítí slunce, že nám na zahradě rozkvetla magnolie, že zčervenal javor. Chci si život užívat, ale zároveň pravidelně přispívám na charitu, přesněji vybírám si projekty a spolky, které dělají charitu, jež je mi něčím blízká. Nemluvím o tom, je to moje věc, se ženou jsme to dělali a vím, že by byla ráda, že v tom pokračuji.

S dcerami jsme mluvili o katastrofě, která postihla sever Moravy a já mezi řečí zmínil, že jsem na pomoc postiženým povodní poslal nějaké peníze. Řekl jsem i částku. Uvědomil jsem si, že se dcera tvářila divně. Další den volala druhá dcera a ptala se, jestli je to pravda. Cítil jsem, že ani jí to není po chuti. Měl jsem z toho velmi divný pocit. Obě jsou rovněž slušně zabezpečené, mají dobrou práci, oběma jsem kdysi výrazně přispěl na bydlení.

No a pak se ohlásil syn. Přišel a začal vyzvídat, jestli mám závěť, komu chci co odkázat. Bylo to víceméně v legraci, máme takový drsnější humor, ale tentokrát jsem cítil, že je za tím skutečný zájem. Pak řekl něco ve smyslu, že by rodina měla mít navzájem přehled o financích, že mi doporučí finančního poradce, který se těmi mými probere, nastaví vhodné strategie.

Zarazil jsem ho. Celý život jsem s penězi uměl zacházet. Kdyby ne, neměl by se on ani jeho sestra tak dobře, jak se mají. A teď, na stará kolena, je opravdu jen moje věc, co se svými penězi dělám. I tak jim po mně hodně zbyde.

Říkal, že to myslel dobře, ale cítil jsem, že je naštvaný. Pak se začal vyptávat na mé příspěvky na dobročinnosti. Začal mi líčit různé případy, kdy byly dary zneužity, hledal v mobilu články o podvodných charitách. Byla to nevýslovně trapná chvíle. Připadal jsem si, jako by mě považoval za dementního. A zároveň mě děsilo, kde se v mých dětech vzala taková chamtivost, lakota. Vždyť jsme je s manželkou vychovávali úplně jinak.

Pak přišly dcery. Začaly mi líčit, jak různí podvodníci cílí na staré lidi, jak jim luxují bankovní konta. A že je napadlo, že by nebylo špatné, kdyby měly přehled o tom, co se děje na mém účtu, že to jde nastavit tak, aby se tam mohly přes internetové bankovnictví podívat, kdybych o to v bance požádal.

Nic jsem na to neřekl. Zaskočilo mě o tak, až jsem mlčel. Děti mě chtějí kontrolovat, kolik utrácím. Vadí jim, že jsem poslal peníze lidem, kteří přišli o všechno. To je pro mě hodně špatná zpráva a vlastně nevím, jak se zachovat, co dál.

Z deprese mě nakonec vyvedla vnučka, která mi řekla, že s kamarádkami ve škole pořádají sbírku na zakoupení čisticích prostředků pro vesnici, kde žije babička jedné ze spolužaček a má povodní zničený dům. Tak jsem jim přispěl. A získal jsem pocit, že to s mladou generací vůbec není špatné, jak často slyšíme.

Ale ten hořký pocit z toho, že si mé děti nárokují právo kontrolovat, co dělám se svými penězi, poučovat mě a posílat na mě nějakého finančního poradce, je hodně silný.

 

 

(Autor, jehož text byl redakčně upraven, si nepřál uvést celé jméno, ale redakce ho zná. Fotografie je ilustrační. Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)

 

 

 

 

 

Můj příběh peníze rodina
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.9 b. / 38 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Břendová
To znám, moji sourozenci také chtěli kontrolovat finance naší maminky, ale nechápala jsem jakým právem. Brácha chodil dokonce na katastr zjišťovat na koho je napsaný maminčin domek. Když maminka byla odkázána na cizí pomoc, tak moje dcera se nabídla, že se o babičku postará, já byla před důchodem, ale ne před předčasným, tak mi to na sociálce rozmluvili. Nikdo ze sourozenců neměl zájem se o maminku starat, ale až zemřela, tak byl slet supů. Všichni chtěli dědit. Maminka měla závěť a oni ostrouhali. Všichni sourozenci bydleli v našem městě a mladší brácha maminku neviděl 20 let! Ale dědit ano, to se dožadoval. Paní notářka ale byla rázná a rozebrala důvody vydědění. Moji ctění sourozenci potom na odchodu řekli, že měli matku kontrolovat, tedy její finance. Chudáci. Pan Mirek by neměl dopustit, aby jeho děti kontrolovali pohyb jeho peněz, na o nemají žádné morální právo. Kdyby všechno utratil, tak je to jeho věc. Oni mu ty peníze nedali, tak se nemusí starat o to, kam je pošle, nebo kde je a za co utratí.
petr ježek
Pan "Mirek" má bohužel tu smůlu že ačkoliv má milující děti tak u každého z nich se doma čas od času vynoří otázka "co bude až tu táta nebude" Vše se samozřejmě dělí rovným dílem mezi pozůstalé ale oni mají strach kolik toho na ně vlastně zbyde. Podobná situace byla u nás když ještě žila babička. Ta měla také naspořeno a manžel ji šikovně zajistil. Byla dokonce tak štědrá že si od ní bratranec půjčil velikou sumu peněz s tím že jí to samozřejmě vrátí. poté co babička zemřela se bratranec ale zapřel s tím že si žádné peníze nepůjčoval. Nu což já jakožto vnouče jsem stejně neměl s dědictvím nic společného... tedy do té doby než za nějakou dobu zemřel otec. Rázem přešla dědická práva na mě.... a to jsem byl najednou populární u zbytku rodiny.... Panu Mirkovi bych poradil aby tu závěť opravdu buďto sepsal. Nebo ať si svoje peníze opravdu užije. Jeho děti jsou zaopatřeny a rodiče nejsou kasička. Ať si koupí pořádnou motorku. Vyjede na dovolenou nebo sežene modré tabletky a najme si nějaké společnice. Užijte si jich pane dosyta... protože až tady nebudete tak se vaše děti o zbytky porvou jako banda psů....
Lenka Kočandrlová
Nenechte se dětmi zmanipulovat! Ať se starají v tomto hlavně o svoje peníze a ty vaše nechají na pokoji. Já osobně dávám potřebným lidem už desítky let pravidelně, děti o tom ani neví.
Jan Zelenka
Do mých financí nikomu nic není, ani mým dcerám. Kdyby se o něco podobného pokusily, špatně by dopadly.
Marie Macková
Boží peníze - tak říkáme tomu, co rozdáme na dobročinné účely. V našem případě zhruba desetinu příjmů, tedy důchodů. Vybereme organizaci, zjistíme, zda dává potvrzení o daru, obnos pošleme ditěti, s kterým jsme dohodli, že ho odešle a jemu pak přijde potvrzení o daru, které uplatní u daňového přiznání. Z darovaného našeho tisíce se dítêti vrátí 150 Kč. Je to transparentní, svibodné chráněné před podvodem, nikdo netratí. Příspěvky rovnoměrně rozdělujeme mezi všechny děti. Zatim nikdo nereptal, občas se stane, že někdo z osobních důvodů si vybere jinou organizaci. Vše jde dohodou.
Pavla Žídková
V tomto máme doma snad definitivně jasno. Děti vystudovaly vysokou školu, mají už své poměrně vzrostlé děti, také své domy. Pro děti budeme vždy jako pojistka pro nejhorší případ - povodně, požár, onemocnění, ale za běžných okolností si musí poradit samy. Jsou zaměstnaní, vydělávají rozumné peníze. Nikdy by je ani ve snu nenapadlo se nás ptát, co děláme s penězi.
Barbora Barrová
Sim Bel, nepostaral. Nevlastní otec nevychází z bytu, nezvládne to sám. Dopadlo to tak, že si nechává vozit jídlo Rohlíkem a z restaurace obědy a se vším, co potřebuje obtěžuje sousedy z celého domu, Stále od někoho něco potřebuje. Ale vlastně jsem to psala jako reakci na pana Mirka, syn mého nevlastního otce taky prohlašoval, že má právo na rozhodování o penězích svého otce a chce mít přehled.
Hana Práglová
Pane Mirku, rozumím Vám a plně chápu. Mnohé děti si myslí, že kdo je starý, je i blbý.pokud je clovet svéprávný, tak nema nikdo právo s ním manipulovat. Vy jste si dokázal peníze vydělat, vy máte plné právo s nimi dle svého přesvědčení a volby zacházet.!!!! Peníze byly vždycky v rodině největším problémem. Stačí kouknout na některá dědictví mých známých. Držte se a nedejte se!!!
Bohumila Hodná
Paní Hašková, pokud jste nenechala maminku omezit ve svéprávosti, je naprosto smyšlené, že její důchod chodil na Váš účet, jak píšete. Důchody jsou poukazovány pouze a bez jakékoliv výjimky ( kromě soudního omezení hospodaření s finančními prostředky-potom jsou poukazovány na účet ustanoveného opatrovníka, kterého určí soud ) .
Sim Bel
Když syn tvrdí, že by rodina měla mít přehled a o financích se radit, měl by tedy začít sám u sebe. to by byla sranda, kdyby pan Mirek řekl "dobře, synu, tak probereme, jak jsi na tom s financemi, a poradíme se, co s nimi" :D :D to by se synek cukal...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.