Že by podzim? Někteří říkají konečně, jiní, zejména milovníci léta a tepla, truchlí. Nejvíce si asi oddechne příroda. Koryta řek, potoků žízní, louky, sady, zahrady vyprahlé touží po vodě. Po dešti blahodárném, ne po lijákách zanechávajících po sobě spoušť, zmar.
Předpovědí nevěstí nic příznivého, vyčkejme, třebas nás nebe překvapí. Podzim, ale vlastně každé roční období mám ráda. Obzvláště teď, v pokročilém věku miluji rána. Každé je jiné, ta podzimní jímavá. Šípky, jeřabiny podél cest, fialovė bodláky, něžné krokusy i krákajici vrány ke konci léta patří. A barevný podzim nás zvolna, jindy bez varování připravuje na zimu. Zima, ta bílá, ladovská, je nejen krasná, nutí nás zpomalit, bilancovat, snít. Tož přátelé, užívejme si, kochejme se, nasávejme vše, co nám život nabízí.
S otevřenou náručí přivítejme podzim, má to rád. S dychtivostí pak očekávejme zimu, jaro i léto, co si pro nás připraví.
Krásný den vám přeje Aďka
