Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století
FOTO: archiv VHU Praha

Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století

7. 9. 2024

Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly létat ze západu balóny, co mají pod sebou zavěšeny koše, nebo schránky s letáky a jiným štvavým a propagačním materiálem.

Obsah byl zaměřen proti vládě, komunistické straně, soudnictví apod. a někdy byly koše naplněny i papírovými bankovkami, třeba pětikorunou, na jejímž okraji byla protistátní hesla. Také jsem takovou jednu měl, ale kam se poděla, kdo ví!?

Večer povídá tatínek: “Ráno zajdu na houby, ať máme večer smaženici, maminko.“ Sotva jsem to slyšel, tak jsem se nabídl, že půjdu také. Tatínek nejdřív nechtěl, ale po chvilce se dal přemluvit, když mě povídá: „Ale ráno jdeme brzy. Vstáváme ve 4 hodiny, ještě za šera! Nevím, zda vstaneš?“ Ale já byl rozhodnut a nedal jsem se odradit. Ráno mě taťka vzbudil. Než jsem se ošplíchnul, kde se vzala, tu se vzala maminka. Připravila pro nás namazaný chleba máslem a už jsme šupajdili.

Šli jsme do Seřin, přes strejdova humna a potom mezi poli, odhadem asi tak půl kilometru. Sotva jsme vešli do lesa, už jsme nacházeli podoubáky, křemeňáky, hřiby, lišky a taťka ten byl specialista na ryzce. Snad ani ne za hodinku jsme měli plný košík, a tak tatínek rozhodl, že půjdeme domů a že na zpáteční cestě sebereme ještě pár hub do kapesníku a klobouku.

Po pár krocích, když jsme nabrali směr domů, najedou koukám před sebe a vidím jak tam něco plandá na stromě? Nebylo to pořádně vidět, protože les byl vcelku hustý a ještě jak vycházelo slunce, tak se nešlo pořádně koukat. Volám: “Tatííí, něco jsem našel.“ Taťka byl kousek ode mne a povídá: “Co křičíš, jak na lesy? Počkej, už jdu.“ Když jsme k „tomu“ přišli, povídá táta: “Tak Fančo, to je jeden z těch balonů, co o nich mluví v rádiu. Počkej, nechoď k tomu, já se na to podívám.“

Balon byl celý potrhaný a jeho obsah, kolem bylo plno papírů, nějaký staniol a já nevím, co ještě. Táta se bál, aby třeba něco nebouchlo, protože o tom často mluvili v rádiu. Ale jak sám říkal, to je jenom strašení lidí, aby k tomu nechodili a nedostali se k těm letákům. Tak taťka to celé prohledal, vzal si pár letáků a povídá: “ Tak Františku, byli jsme na houbách a nic jiného jsme tady neviděli, jasný! Nikomu o tom nepovídej. “Dobře,“ povídám, “a to ani mamce nemůžu říct, co jsme našli?" Otec na to: “Řekl jsem nikomu. Mamince o tom povím sám. Hlavně se s tím nechlub, až přijedeme domů z prázdnin před klukama z baráku, ne bo ve škole!“

A tak jsem měl jedno velké tajemství, které jsem opravdu nikomu neřekl. No, a vy už víte, jak to vlastně bylo, když jsme šli na houby a našli balón! Bohužel, fotoaparát jsme na houby nenosili, tak žádným snímkem nemohu posloužit.

 

 

 

 

Letní soutěž 2024 Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Antonín Nebuželský
No jo. Pamatuji to. Jednu dobu to k nám lítalo. Teda na Děčínsko. Asi jsme byli"po větru ". Měli jsme to jako hru, s klukama. Různě barevný letáky, jen co se na nich psalo si už nepamatuji. A takový to" hlavně to nezvedejte, může to vybouchnout ", no pro kluky to bylo něco...
Jan Zelenka
Františku, parádní. Tohle se mi, bohužel, nepoštěstilo.
Libuše Křapová
Františku, také jsem jeden balón viděla. Byla jsem ještě hodně malá, tak čtyři roky. Stály jsme s dětmi na zahradě a na nebi něco letělo. Kulaté, ve slunci se to zdálo zlaté... Paní učitelka nám vysvětlila, co to je. Doslova její řeč opakovat nemůžu, tehdy jsem ale pochopila, že to je balón, co k nám posílají nepřátelé, a že to vybuchuje. Spoustu let, celé dětství i dospívání mne ten balón strašil ve snu. Až mnohem později se ke mně dostaly informace, o co vlastně šlo. A až tehdy mne teprve přestaly strašit balóny ve snu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA