Dokument odborníci představili o uplynulém víkendu na Globsec Fóru v Praze. Jedním z důvodů, proč si Česká republika nevede dobře, je vysoká spotřeba alkoholu. I když už Češi nejsou největší pijani v Evropě (jak tomu bylo v roce 2022), stále se drží na předních příčkách.
Pouze 55,7 bodů ze 100 získala Česká republika v indexu Healthcare Readiness Index (HRI) 2023, jež každý rok zpracovává organizace Globsec. Ta porovnává připravenost systémů zdravotní péče ve všech evropských zemích. Česko si meziročně pohoršilo o dva body, a ocitlo se tak na 10. pozici od konce z 27 států. „Pokud se zaměříme na oblast střední a východní Evropy, nevede si ČR zas tak špatně – naopak společně se Slovinskem a Chorvatskem jsou na tom tyto státy nejlépe. Ani jedna země ale nedosahuje průměru EU. Bulharsko, Polsko a Lotyšsko se umístily na nejnižších příčkách, což zde ukazuje na přetrvávající problémy,“ komentuje Martin Smatana, autor indexu HRI. Studie vychází z 38 ukazatelů, jako jsou například výdaje zemí na prevenci, dostupnost zdravotní péče nebo užívání návykových látek. Právě to je v Česku jedním z největších problémů, což se promítlo i do samotného skóre.
Češi patří mezi deset nejsilnějších evropských kuřáků a v konzumaci ovoce a zeleniny jsou na 9. nejhorším místě. V meziročním srovnání se ale ČR polepšila, když se z pozice největších konzumentů alkoholu v Evropě přesunula za Lotyše a Španěly na třetí příčku, o kterou se dělí s Rakouskem a Rumunskem. Zlepšení zaznamenala Česká republika i v oblasti obezity – nyní je 11. nejvíce obézní z 27 evropských zemí, což je oproti předchozímu roku o jednu příčku lepší.
Komplexní hodnocení HRI 2023 odhaluje značné rozdíly napříč Evropou. Srovnání má pomoci rozhodovacím orgánům a politikům v přesnějším zacílení pro zvyšování úrovně zdravotní péče v jejich zemích. První místo v žebříčku HRI obsadilo – stejně jako loni – Norsko se 73,1 body ze 100, premianty jsou také Nizozemsko a Švédsko. Na nejnižší pozici skončilo se 42,5 body Bulharsko. Výsledky studie ukazují, že nejlépe jsou připraveny čelit výzvám v oblasti zdravotnictví státy s pozitivním přístupem k inovacím, které investují do zdravotní péče a prevence a vyznačují se stabilním vedením. V tom je tuzemsko značně podprůměrné. Například český ministr zdravotnictví ve své funkci vydrží (v průměru od roku 2000) jen 1,4 roku, což z České republiky dělá 4. nejhorší zemi v Evropě. Nejen politická kontinuita je to, co by mohlo zlepšit připravenost Česka a dalších zemí střední a východní Evropy.
Podle odborníků by se státy měly více soustředit na prevenci a změnit postoj k výdajům na zdravotní péči. „Data jasně ukazují, že ty země, které se nebojí investovat, jsou mnohem lépe připravené na budoucí výzvy. Musíme si uvědomit, že péče o zdraví není něco, co jen stojí peníze – je to investice, která se ve zdravé populaci mnohonásobně vyplatí. Čím jsou lidé zdravější, tím jsou i produktivnější, a podporují tak ekonomiku. Právě investice do zdravotnictví přinesou v budoucnu Evropě značné úspory,“ vysvětluje Jasper Kunow, generální ředitel pro střední Evropu a Portugalsko společnosti MSD. „Jak vyplývá z HRI, většina zemí střední a východní Evropy vynakládá na prevenci pouze 3 % svého rozpočtu na zdravotní péči. Na očkování dokonce jen 0,5 %. Přitom očkování je efektivním nástrojem prevence více než 30 onemocnění,“ dodává Kunow, který byl na Globsecu jedním z účastníků panelu věnovanému právě zdravotnictví. Posílit preventivní opatření v jednotlivých zemích má například Evropský plán boje proti rakovině, který se mimo jiné soustředí na očkování proti HPV. V tomto ohledu si Česká republika vede dobře, závazek zvýšit proočkovanost proti HPV převzala i do svého Národního onkologického plánu a drží se v první polovině evropského žebříčku, konkrétně na 11. místě. „České strategie a plány tvoříme ve shodě s kolegy v Evropě – tak, abychom mohli maximálně těžit ze vzájemných synergií a evropského financování společných řešení,“ říká Mgr. Jakub Dvořáček, MHA, LL.M., náměstek ministra zdravotnictví.
Oproti tomu sousední Slovensko je až 23., na poslední příčce se umístilo Rumunsko. „Pokud vezmeme v potaz dosažitelné zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva se současnou úrovní zdravotnických oborů, dvě třetiny tohoto zlepšení můžeme realizovat právě prostřednictvím prevence,“ uvedl přímo v diskusi k HRI na Globsecu ekonom Aleš Rod, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a pracovní skupiny NERV Zdravotnictví. „Prevencí dokážeme zabránit vzniku onemocnění. Tím přímo šetříme kapacity a zdroje ve zdravotnictví. Důležité jsou i nepřímé pozitivní dopady. Ty pozorujeme na trhu práce ve vyšší produktivitě, zlepšování práceschopnosti lidí ve věku 50+, v posilování duševního zdraví, omezování absentismu či presentismu, snižování pravděpodobnosti zranění atp. Prevence výrazně prodlužuje podíl života strávený ve zdraví, což zvyšuje užitek jednotlivcům a jejich blízkým, a tím i bohatství celé společnosti. Návratnost zdravotní prevence sice přesahuje jedno volební období, ale každá jedna investované koruna se nepochybně vrátí.“
Co je Healthcare Readiness Index 2023 (Index připravenosti zdravotnictví 2023)
Zpráva vydaná Globsec integruje nejnovější mezinárodní statistiky a zakládá je na Indexu připravenosti zdravotnictví. Jde o holistický pohled na systémy zdravotní péče, ukazující jejich silné a slabé stránky. HRI představuje nejen současnou odolnost systému, ale je také modelem pro předpovídání potíží při budování této odolnosti v budoucnosti. Hodnocení připravenosti zemí na budoucí zdravotní krize zahrnuje mnoho faktorů, včetně nákladů na zdravotní péči neboli DALY/QALY, které jsou analyzovány ze dvou hledisek: „připravenost dnes“ a „připravenost zítra“. „Připravenost dnes“ je obrazem současného stavu systému zdravotní péče. Vychází ze skupin ukazatelů, jako jsou infrastruktura zdravotní péče, dostupnost personálu a lékařského vybavení, nemocnost, úmrtnost a také investice do zdravotnictví. „Připravenost na zítřek“ představuje odolnost systému vůči krizím a je založena na faktorech, které budou mít významný dopad na zdravotní péči v jednotlivých zemích. Jsou zde analyzovány otázky jako demografické změny, potenciální budoucí výskyt konkrétních onemocnění, investice do inovací a lékařského výzkumu, úroveň vzdělávání a preventivní aktivity.
