Hořím, pomoc! Aneb intimní zpověď zralé ženy

Danka Rokytova, co chcete tesat? Menopauzu lze přežít a žít, pokud nejste vážně nemocná.. tečka

Milá Zuzano, Vaše slova bych vytesala do kamene, aby si je mohly přečíst i ty, kterým se toto peklo vyhnulo, neboť netuší, že v podstatě vyhrály jednu válku v životě bez vlastního přičinění. Nejprve jsem to snášela cca 2 roky, v zimě neustále nastydlá. Pak jsem poprosila o pomoc gynekologa, který byl vždy empatický, ale tehdy mi neskutečně naštval. Nechtěla jsem slyšet, že to není nemoc, to jsem věděla, ale dala bych nevímco za jakoukoli pomoc. Nic, protrpěla jsem asi 7 let, pak se hormony trochu srovnaly, ale to už jsem byla v důchodu a najednou se začaly sypat další neduhy. Teď mě chtějí naopak léčit, nejlépe všichni najednou a všichni po svém. Podle mého názoru je dobře, že jste svoji cestu popsala. Paní Koníčkové se divím, že Váš článek vůbec čte a hlavně, že na něj tak reaguje. Přeji Vám jen zdraví.

Milá Zuzano, mně je 51, menopauza, resp. to předtím je celkem šílené, než jsem čekala, ale mám za sebou story, nález na plicích, CT, bulka v prsu.. psychiatrie, jsem ráda a vděčná, že žiju, s návaly, padáním vlasů..

Jsem už taky přezrálá a steskům nerozumím. Také mám za sebou onkologickou léčbu. Popsat to dokážu jen před svými nejbližšími a čemu poslouží tyto a podobné články, nevím. Myslím si, že současné touhy po "sdílení" jsou víc projevem slabošství než čehokoli jiného. Holt každý jsme jiný.

Já už jsem přezrálá. 30 let po přechodu. Nebylo to jednoduché, zvládnout jsem to musela.

Njn, umíš ty těžký životní chvíle zvládnout i popsat s grácií.

Zodpovědnost za své zdraví jsem po K.S. převzala zpět na sebe. Po třech měsících, na jedné z kontrol jsem se dozvěděla, že nikdo nevěřil, že přežiji. Tehdy mi pomohla moje nevědomost, že můj život je v ohrožení. Dnes už se smrti nebojím, protože vím do čeho půjdu :-) :-)

Paní Jitko, kdybych s to bouličkou nešla, tak už jsem 13 let po smrti... a nechození na preventivní prohlídku je velká nezodpovědnost.

Duše je součástí mého "Já", tak tedy s "D". Duši s "d" má tak akorát jízdní kolo, nebo jiná kola, krom bezdušových pneumatik :-) :-)

Podobu léčbu jsem taky zažila. To takhle byl únor 2009, měla jsem nějaké potíže, bylo mi tenkrát 56. Měli jsme nového p. doktora gynekologa, šéfová mě k němu objednala. Byl podvečer, pan doktor mě prohlédl, vyděsil se a bylo to. Rakovina dělohy jak vyšitá. No a do práce už jsem nešla, byl únor, druhý den po návštěvě jsem mazala do nemocnice, operace byla v dubnu a do práce jsem se vrátila v září. Otevřená náruč se nekonala, naopak mi bylo naznačeno, že už mě tam nechtějí, vydržela jsem do konce března 2010 a ze dne na den dala výpovědˇ.Tak blaze už mi dlouho nebylo. K panu doktorovi chodím dodnes, vděčím mu za život. Zažít bych to už opravdu nechtěla.