Prázdniny před šestapadesáti lety

Marie, velmi působivě jsi zpracovala svůj příběh z doby, která na dvě desetiletí zásadně ovlivnila mnoho životů. S bratrem, který studoval hipologii v NDR a následně v Západním Německu, jsem se nemohla 19 let vidět. Maminka se s tím traumatem nevyrovnala nikdy. Roky 68/69 jsem prožívala jako studentka velmi intenzivně. Jsem ráda, že se tomuto tématu věnuje film Vlny, dle mého názoru skvělý kinematografický počin posledních let.

Ráda jsem si Tvé vzpomínání prečetla.

Moc hezký příběh...Bohužel mi to tak někdy připadá, že lidi jako by zapomněli.

Z vedlejší třídy ZDŠ odešla dívka do Austrálie, od nás ze SVVŠ spolužák do Dánska, z fakulty další do Kanady. Ze sestřiny třídy na SVVŠ jeden hoch do USA, druhý do Kanady. Ten si vzal olympijskou mistryni světa ve skocích do vody Milenu Duchkovou, jeho jméno uvádět nebudu. Sem do Týna přilétá dodnes na srazy spolužáků. Zmizelo docela dost známých. Ale hlavně zmizelo to "Jaro".

To byly a jsou nezapomenutelné zážitky.

Silná vzpomínka... ani já na svůj srpen 1968 nikdy nezapomenu, přišla jsem o dvě kamarádky a život byl pro mě tehdy k neunesení...

A snad bychom si z té doby mohli vzít i ponaučení a jak píše paní Měchurová vážit si svobody a nenaslouchat nejrůznějším populistům a jejich jednoduchým a nesmyslným nápadům na řešení složitých problémů.

Moc pěkné vzpomínání na nepěknou dobu. A hezké retro fotky :-).

Prožívali jsme zajímavé životy. Je dobré si na to takto občas vzpomenout. Hezký příběh.

Moc hezké vyprávění.