To nepochopíš, aneb "Každému se líbí něco jiného"
FOTO: Dana Straková

To nepochopíš, aneb "Každému se líbí něco jiného"

12. 11. 2024

Na jednu stranu chápu, že každý máme jiný vkus, jiné záliby a uznáváme jiné hodnoty, ale stejně mě to tenkrát nemile překvapilo. O to víc, že jsem něco takového vůbec nepředpokládala a tedy ani neočekávala.

Byla jsem v práci a za dopoledne mi nepřišla na prohlídku vodního mlýna ani noha. Pár lidí sice kolem šlo, ale nikoho jsem k návštěvě nepřesvědčila. Když se ani na poslední dopolední prohlídku v půl dvanácté nikdo nedostavil, vyrazila jsem tedy chvilku po půl dvanácté na oběd. A při obědě mě ve dvoře u domu z Loubí neskutečně vytočila nějaká osoba. Její dcera s vnučkou šly ve dvanáct na komentovanou prohlídku zemědělské usedlosti, ale paní nešla, že jí hrozně bolí nohy.

Což o to, to chápu, v takovém horku, co letos celé léto bylo, to není nic divného. A tak paní seděla na lavici před špejcharem a celou dobu telefonovala nějaké svojí kámošce. Zřejmě měla neomezený tarif, ale jinak mi přišla omezená ažaž. Šíleně mi vadily ty její řeči o tom, jak je to tady jiný než u nich, jak by tady žít nemohla, že ty vesnice tady jsou takové roztahané a ne jako u nich, dřevěné štíty domů se s těmi jejich nedají srovnávat, že je to tady prostě všechno takové "české". Což mi připadlo, že asi byl podle ní výraz nejvyššího opovržení a hnusu... Ale neměla by spíš paní říkat, že  je to tady takové německé? Prý že už chápe, že my Češi potřebujeme, aby na nás oni dělali, protože tady se nikde nic nepěstuje! To si, do prčic, ta paní neuvědomuje, že tady v Českém středohoří není v kopcích místo na rozlehlé lány polí, jako třeba někde na Hané?

Já jí vážně poslouchat nechtěla, ale tohle se prostě vypnout nedalo. Když pak prohlásila, že se byly s dcerou podívat i na zámku ve Velkém Březně a v Úštěku a to je podle ní "prdel Evropy", tak už jsem musela odejít. To normální člověk opravdu nepochopí - Úštěk, památková rezervace! Domečky úhledné, náměstí, na kterém se pro jeho kouzelnou atmosféru točila spousta filmů, pohádek a reklam, ptačí domky tak neskutečně originální, půvabné a neobvyklé a židovská synagoga sice maličká, ale krásná a ona se o to dokáže takhle nevybíravě otírat. Holt asi paní zrovna neměla dobrý den.

Ještěže nejsem konfliktní typ, jinak bych na ní zařvala: "Ať už tedy laskavě táhne do háje, ať si zůstane tam "u nich", když je to tam tak úžasné a necpe se k nám. Že tady na ní nikdo není zvědavý." Nebo jsem jí aspoň měla zahodit někam daleko francouzské hole... Nic z toho jsem neudělala, pochopitelně. Už třeba jenom proto, že jsem měla na krku visačku průvodce skanzenem, a tak jsem si svůj názor na paní radši nechala pro sebe. Jenom jsem fofrem dojedla svůj oběd, stejně mi přestalo chutnat a odkráčela jsem zpátky na mlýn. Cestou jsem si, pro zlepšení nálady, koupila zmrzlinu, měli jogurtovo-jahodovou. Pomaloučku jsem si jí ulizovala a vychutnávala a doufala jsem, že podobnou čarodějnici už nikdy neuvidím.
Její dcera s vnučkou sice měly zaplacenou i prohlídku mlýna, ale nepředpokládala jsem, že by paní tu dálku tam šla s nimi, když jí bolely nohy. No zaplať pánbůh opravdu nešla. Odpoledne jsem pak měla na každé prohlídce spousty lidí, vážně jich bylo tolik, že jsem je ani nepočítala a všem se u nás kupodivu líbilo.

Když jsem pak večer před šestou vracela v pokladně klíč od mlýna, povídala mi kolegyně, že ta paní tam seděla celou hodinu, než se jí dcera vrátila z prohlídky mlýna a že za tu dobu stačila ještě zavolat dalším dvěma kamarádkám, takže si ten její názor na Zubrnice a okolí vyslechli s průvodcem Kubou ještě dvakrát. Paní totiž seděla na lavici přímo proti otevřenému okénku pokladny a mluvila v tom svém rozhořčení dost hlasitě.

No jo, uznávám, že každý jsme nějaký, ale stejně to nechápu. Vždyť paní svým negativním postojem ke všemu jinému ubližuje především sama sobě.

Ale celý den mi to nepokazilo, to teda ne. Klasicky jsem použila, tak jako v obdobných případech, svoje heslo. Zní : "Ty mě nenas...., ty teda ne..." Občas si ho říkám, ale pochopitelně jenom v duchu pro sebe, třeba když doma místo hádky opouštím "bojiště". Věřte, nevěřte, vážně to pomáhá.

 

 

 

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ludmila Černá
Jo, negativní lidi, ti dokáží otrávit svou přítomností i vodu...
Hana Rypáčková
Úštěk znám, krásné místo, ale v Zubrnici jsem asi nebyla... Mlýn máme v Hoslovicích taky nádherný s příběhem. Provádět tebou bych se nechala ráda. Ty výlevy na hlasitý hovor nesnáším.
Dana Straková
Tak ještě jednou děkuji za vaše komentáře a příště snad napíšu něco, co vás víc pobaví a nebo rozesměje.
Věra Lišková
Vezmu to z jiné strany, je vedro, paní špatně chodí, a příbuzní ji necitlivé vláčejí po památkách v kopcích se schody, hodinu na ně musí čekat, někde na lavičce. Místo na dceru, přenese své zklamání na okoli, a doufá,že se jí uleví, někdy to tak lidi dělají.
Jarmila Komberec Jakubcová
Přiznám se, že občas takové nesouhlasné komentáře jsem si vyslechla na různých poznávačkách. Nikdy jsem to nekomentovala. Lidé jsou různí a nemá smysl je přesvědčovat, že se mýlí. Asi bych rozhovor neposlouchala a odešla.
Marie Faldynová
Nevím, co bych dělala slyšet takový komentář, asi bych paní poradila emigrovat do Severní Koreje nebo podobné moudro.
Jana Kollinová
Jste autentická, jedinečná a přála bych si další Vaše postřehy.
Zdenka Jírová
Máte velké sebeovládání, když jste to vydržela. Já bych to asi nesvedla. Nevím proč sem jezdí, mohla jet třeba do Japonska, tam by se jí určitě líbilo víc. Ta ale není spokojená ani sama se sebou. Určitě má nemožného manžela, zpustlé děti a v práci jí jen ubližovali. A vůbec, celý svět je proti ní. Od takových lidí rychle pryč.
Eva Mužíková
Dano, dobře jste to napsala, paní negativnim postojem ubližuje sama sobě.
Zuzana Pivcová
Já jsem jednou zažila v městském autobuse pána, který si vedle mě sedl a začal volat mobilem někomu známému, a to tak, že probral nějaký podnikový večírek a zřejmě všechny lidi, kteří na něm byli. Činil tak naprosto neomaleným až arogantním způsobem a v hlasitosti řeči se vůbec neomezoval. Bohužel jsem jela ještě daleko, autobus byl dost plný, takže jsem nevystoupila a vyhnula jsem se i slovnímu střetu s ním. Pak mě to mrzelo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.