Odháním od sebe myšlenky, co budeme mít k obědu - chtěla jsem dopoledne vařit -, když teď náš domov na pár hodin opustíme. Čas nikdo nezastaví, a k utěšení hladu se doma vždycky něco najde, tak proč otálet?
Osedlali jsme své dvoukolé oře a vydali se na cyklovýlet ranní ztichlou krajinou. Startujeme, dá-li se náš rozjezd takto charakterizovat, z obce Novosedly nad Nežárkou do dnešního cíle - Novosedly nad Nežárkou. Máme před sebou asi 35 kilometrů přes Stříbřec, Starou Hlínu, hráz rybníka Rožmberk, Lužnici a Novosedly. V rovinatém kraji to není nijak zvláštní výkon. Šlápneme do pedálů, rozjedeme se, setrvačností se jen už vezeme a jedním okem sledujeme cestu před sebou, druhým okolí. Ne pokaždé. Přeháním. Našich sedm křížků za krkem nás neopravňuje k nepozornosti, proto když se nám něco líbí, raději zastavíme.
Polykat kilometry, zastavit se na vydechnutí, občerstvit se nebo se pokochat pohledy do kraje, to nás čeká. Na dnešní trase přejíždíme Stříbřecký most a krátkou odbočkou se zastavujeme u pomníku Emy Destinové. Projíždíme mezi dvěma rybníky, pokračujeme do Staré Hlíny. Kdybychom si udělali zajížďku, dojeli bychom na most, odkud poddaní na rozkaz marnivého krále, který tvrdil, že sůl není nad zlato, sypali tento nerost do vody. Tam pojedeme jindy.
Most u Nové Hlíny
Po několika kilometrech se vyhoupneme na začátek dvoukilometrové hráze rybníka Rožmberk a pokračujeme do obce Lužnice, odkud to domů máme deset kilometrů...
Rožmberk na jaře
Podobných cyklovýletů jsme abslovovali nespočet. Do vzdálenějších oblastí jsme jeli autem, a pokaždé, když jsem se ocitli v blízkosti vodní plochy, zastavili jsme a obdivovali klid, krásu a někdy i život na hladině, pod ní i v okolí. Jak člověk projíždí krásnou jihočeskou krajinou protkanou řekami, jezírky, ale hlavně rybníky, ani nevnímá jména všech věcí, které míjí. Já sedím u počítače a listuji nepřeberným počtem fotografií ulovených na cestách pěších, na kole i v autě. Jak je to vlastně s NÁZVY rybníků, kolem nichž běžně jezdíme? Co se skrývá za důvodem toho či onoho názvu? Kdo tuto vodní plochu pojmenoval právě takto? Proč některé stojaté vody nemají na mapě jméno? Jedna otázka za druhou, a já na žádnou neznám odpověď. Pro sebe jsem odmítla hledat odpovědi v různých zdrojích na internetu, a oddala se malému snění.
Za obcí Stříbřec vede rovná cesta mezi rybníky Vyšehrad a Stolec. Možná nějaký kníže nad hrobem, který neuspěl v bitvě o stejnojmennou stavbu v Praze, si přivlastnil toto území a rozkazy, příkazy, rady uděloval svým mokrým mlčenlivým poddaným žijícím ve vodě. A třeba k sobě, k Ženichovi, našel sličnou nevěstu, ta mu však znepříjemňovala život tak dlouho, až mu došla trpělivost a stal se z něho Starý vdovec. Po skonu své otravné manželky se šel opít do nedalého hostince. Zamířil ke stolu, kde za všechny platil jinoch na oslavu znovuzískání svobody. Slovo dalo slovo, starý vyzvídal na mladém, mladý již se zamlženýma očima blekotavě přiznal, že před dvěma lety se oženil, ale že s tou ženskou nemohl vydržet, tak se jí zbavil. Jak, to už neprozradil. A prý si od té doby říká Nový vdovec. Po získání nového přítele se oba dohodli, že se přejmenují. Ze Starého se stane Nový, protože ten mladší byl osvobozen dříve. A nám zůstaly názvy pěti rybníků.
Labutě na hladině rybníka Nový vdovec
Když jsme kdysi uslyšeli o Nadějné rybniční soustavě, trochu nám název popletl hlavu významem slova - naděje -. Ani tehdy jsme nepátrali po původu, ale byli jsme zvědaví, o co se jedná a kde se oblast nachází. Hned po první návštěvě mi bylo jasné, že toto místo se stane mým oblíbeným zejména díky nádherným zákoutím, ale hlavně kvůli názvům. Kdo by nezavzpomínal na vlastní Víru, že právě jeho Láska bude věčná a že když bude z obou stran Dobrá vůle, dostaví se i Naděje v podobě Skutku na dobrý Rod.
Třpytivá hladina Dobré vůle
Je možné, že někdo někoho Překvapil, a tím dokonce i Potěšil. Kdo ví, jak by básník uchopil tyto půvabné názvy rybníků. Možná, že příběh by končil zlatou Klecí. Kdo se touto oblastí u obce Klec jednou prošel, musí složit hold Jakubu Krčínovi, zakladateli této rybniční soustavy. Tady nám zanechal nádherné dědictví, které mnozí hodnotí jako nejkrásnější přírodní lokalitu Třeboňska. My se do množiny obdivovatelů zapojujeme rádi, ochotně a s nadšením.
Procházky kolem rybníků nabízejí nespočet zajímavých pohledů. Ráno s rosou na listech rostlin, odraz slunce na ledové krustě.
Milovníci rybolovu na Třeboňsku musí dodržovat příslušné předpisy, a každou rybu změřit, zda má správnou míru. Menší kousky musí zpátky do vody. Tento rybář si úlovek mohl odnést domů:
Práce rybářů při podzimním výlovu není lehká. Stačí jen chvíli pozorovat a poté obdivovat a děkovat i za to, že třeboňští kapři skončí na talíři štědrovečerní večeře.
Výlov rybníka Blaník u Klece
Stává se, že rybáře doprovází kamarád, který si jen tak chce posedět, pokoukat, nebo se projít po hrázi rybníka či v lese v jeho okolí. Když mají oba úspěch, nebo štěstí, může si každý s sebou odnést svůj úlovek. Třeba i tento:
Ať je léto, nebo zima, jihočeská krajina protkaná množstvím vodních ploch nás neomrzí. Poskytuje odpočinek, klid, čas na přemýšlení, rozjímání, plánování i rozhodování. Každý si odtud něco odnese, i obrázky, které pak uschovává pro potěšení ze vzpomínání na chvíle strávené v krásné přírodě.