Internetové seznamky, seznamovací akce, výlety, dovolené. Těch možností, jak zkusit najít spřízněnou duši, je hodně a myslím, že pro nás dříve narozené ještě víc než pro mladé. Otázka je, jak efektivní jsou. Po řadě let života o samotě po rozvodu jsem podlehl všeobecnému tlaku okolí a větám typu: Proč si někoho nenajdeš? Vždyť jsi ještě mladý, víš, kolik je osamělých ženských, popraly by se o tebe...
Mám kolegu, který si v šedesáti našel moc fajn přítelkyni, cestují spolu, klape jim to. Tak jsem si řekl, že to tedy zkusím. Chtěl bych dodat, že mám slušnou průměrnou penzi, byt v osobním vlastnictví s minimálními náklady, takže peníze vynakládám jen na benzín, jídlo a občas nějakou tu zábavu a sport. I naspořeno něco mám, takže si žiju docela normální pohodový život. A zastávám staré dobré pravidlo, že když muž někam ženu pozve, zaplatí tam za ni.
Když jsem pozval na první schůzku první ženu, ze které jsem měl na seznamce pocit, že by to mohlo jít, byl jsem zklamaný, už když přišla. Vypadala jinak než na fotce. Úplně jinak. A byla taková příliš veselá, bodrá, hned mi dala pusu, přitiskla se na mě. Objednala si docela drahý drink, pak další. Od začátku jsem věděl, že se s ní příště vidět nechci, ona vypadala, že by seděla do rána. Bylo dost těžké slušně nenápadně schůzku ukončit.
Další paní byla naopak nemluvná, nejistá a vedle u stolu měla dvě kamarádky, což jsem zjistil, když jsem se vracel z toalety a ona s nimi mluvila. Prý si je sebou vzala pro jistotu a taky proto, aby mě ohodnotily. Pak si přisedly i ony, bavili jsme se ve čtyřech. No tak při odchodu mi bylo blbé nechat každou platit zvlášť, tak jsem to zatáhl.
Jednu dámu jsem pozval na výlet do Beskyd. Koupil jsem jízdenky na vlak, platil občerstvení, taky to přišlo na dost peněz a večer, po návratu do Ostravy jsem si byl jistý, že se mi s ní znovu vyrazit nechce.
Doufám, že tady nepůsobím jako stěžující si lakomý dědek, který se chce pobavit, ale je mu líto do toho vrazit nějakou tu korunu. Ale jde o téma, které my muži řešíme, jen se o něm veřejně nemluví. Nedávno mi jeden o mnoho mladší známý, se kterým se vídám na tenise, řekl, že se nediví klukům, kteří se raději dívají na porno než aby randili. Prý je to levnější. Přišlo mi to k smíchu, ale něco na tom je, zejména v mém věku.
S jednou ženou jsem se sešel asi desetkrát. Byla hezká, veselá, na pětašedesát vypadala úžasně. Poprvé jsme byli na kafe, pak na víno, pak několikrát na večeři. Taková večeře pro dva s vínem dneska přijde na víc než tisícovku. Ne že bych si to jednou do měsíce nemohl dovolit, ale ona pak klidně zatelefonovala, že má čas, jestli někam nezajdeme. No tak jsme zašli, ale mě to vždy přišlo tak na ten litr. Jistě, chápu, říkáte si, že jsem lakomec. Nevím, jak to dnes mají mladí, slyšel jsem, že mladé ženy někdy chtějí platit samy za sebe, ale to mi taky přijde divné, abych, když přijde číšník a zeptal se, jak platíme, řekl, že zvlášť.
Připadá vám téma, které jsem otevřel, nevhodné? Platí, že o penězích se ve slušné společnosti nemluví? Jsem připraven na to, že reakce na můj názor, nebudou dobré, zvláště od dam.
Zažil jsem jen jednu paní, která trvala na tom, že si zaplatí sama za sebe, ale to mně zase přišlo trapné, tak jsem trval na tom, že to zatáhnu já. Přitom šlo fakt jen o jedno kafe a vodu. Ale paní byla taková akurátní, učitelka, taky jsem se s ní už vícekrát vidět nechtěl.
Moje seznamovací období byla jedna velká trapná anabáze, při níž jsem se sešel s asi dvaceti ženami a se třemi jsem si vyrazil na výlet. Strávil jsem stovky hodin na internetových seznamkách, desítky hodin v kavárnách a vinárnách a dokonce jsem absolvoval jednu víkendovou akci pro nezadané. Tam jsem se sice seznámil s jednou holkou, se kterou bylo docela fajn, ale pak z ní vylezlo, že je vdaná a že vlastně neví, jestli se chce rozvádět, což mi přišlo nefér. Když jsem se ptal, proč tedy jela na akci pro nezadané, řekla, že se potřebovala pobavit, protože se doma dusí.
Byl jsem z toho všeho docela frustrovaný, začal jsem pochybovat sám o sobě, říkal jsem si, jestli nejsem moc náročný, jestli mám ženám co nabídnout. A dospěl jsem k závěru, že v mém věku už je lepší žít sám. Zajdu si na tenis, to mě udržuje v kondici, s kamarády na pivko. Letos jsem si vyrazil sám na týden do Řecka, pěkně jsem si tam plaval, chodil, bylo to v červnu, ještě nebylo vedro. Bylo to tak fajn, že si to příští rok zopakuju. Zjistil jsem, že co jsem se přestal seznamovat, zbývá mi docela dost peněz a došlo mi, jak je seznamování finančně náročné. A rozhodl jsem se, že raději budu peníze investovat do sebe.
(Autor, jehož text byl redakčně upraven, si nepřál uvést celé jméno, ale redakce ho zná. Fotografie je ilustrační. Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)
