Také zde byla menší prodejna sloužící především chatařům k nákupu základních potravin, ale i malé posezení u piva a tradičních teplých uzenin. V pozdější době vznikla na Kozí Horce půjčovna lodí, kde bylo možné si půjčit veslice, kánoe, kajaky a šlapadla.
Jednou jsme si veslici půjčili, a to na celý den, a vyjeli „na výlet“ po vodě směr Hrad Veveří. Byl krásný letní den, který lákal ke koupání. Vyjeli jsme z Kozí Horky po široké hladině a vjeli mezi vysoké skály v prostoru za Roklí. Skály, které se tyčily asi do 2 metrů nad hladinou byly porostlé souvislým lesem. V jedné zátočině jsme nad hladinou uviděli tři ploché kameny, které lákaly k odpočinku. Zakotvili jsme naši veslici a vyškrábali se na kamenný trůn, který byl krytý přilehlými skálami. Vykoupali jsme se, ohřívali se na sluncem vyhřátém kameni a pozorovali kolem projíždějící loďky, včetně majestátních parníků. Podotýkám, že parníky již tehdy jezdily na elektropohon, neboť Brněnská přehrada sloužila jako zásobárna pitné vody pro Brno.
Rozhodli jsme se, že budeme pokračovat v toulání se po přehradě. Manžel se rozhodl si odskočit do lesa a začal se „škrábat“ po skále. Já jsem seděla na kameni, opřená o nade mnou se tyčící skálu. Byla tam pohoda. Vtom jsem nad hlavou zaslechla nějaký šustot a vzhlédla jsem. Padal na mě had! Ještě v tom okamžiku hrůzy jsme viděla, jak se kroutil. Padal mi přímo na hlavu. Ve zlomku vteřiny jsem zády sjela po kamení do vody, kde jsem se rukama zachytila. Bylo to jediné řešení, jak zabránit kontaktu s hadem, který dopadal na skálu za moje záda. Když jsem se otočila, had byl pryč. Záda a bok jsem měla bolavá, poškrábaná od kamení. Snad to není po uštknutí hadem, jsem doufala. Vždyť v té hrůzné vteřině jsem nepoznala, zda to byla užovka, či zmije.
Netrpělivě jsem čekala na manžela, aby se mi na záda podíval, co mě tam bolí. Ujistil mě, že tam nemám žádné vpichy, které by mohla udělat zmije. Je to je do hloubky poškrábané. Věřila jsem, lépe řečeno chtěla jsem věřit. Neměla jsem žádné znalosti o rychlosti účinků zmijího jedu, nevěděla jsem, zda vyhledat lékaře, či ne. Tak jsem alespoň doufala.
A jaké bylo vysvětlení? Manžel procházel lesem těsně u hrany skály, tedy nade mnou, a uviděl vyhřívajícího se hada. Obloukem se mu vyhnul, ale jak vidno, hada to vyplašilo, chtěl se odplazit a asi byl rozespalý a spadl ze skály v místě nad mojí hlavou. Asi se taky bál a po dopadu se rychle někam „ztratil“, zřejmě do vody.
