FEJETON: Jak jsme věděli prd
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

FEJETON: Jak jsme věděli prd

4. 8. 2024

Připadám si jako zpráskanej pes. Totálně jsem propadl z obou předmětů – jak z logického myšlení, tak z tvůrčí představivosti. Odborná komise mě rozcupovala na kousky, srazila mé sebevědomí na kolena, zřetelně mi dala najevo, že můj inteligenční kvocient se pohybuje někde v úrovni kynutého těsta.

Musím ale objektivně přiznat, že paní profesorka a oba páni docenti rozhodovali správně, já byl u té zkoušky opravdu dutej jak bambus. Byli přísní, ale spravedliví. Nemůžu si přece dělat naděje na dobrou známku, když ani nevím, že krokodýl by měl mít dvě hlavy, aby mohl současně jíst i pít. Nebo že slon nemůže lítat v nebi, protože by do něj narážely helikoptéry. Takovéhle zásadní neznalosti jsou prostě neodpustitelné.

Můžu si za to sám. Mohl jsem zvolit úplně jiné téma, ale já né, já trval na tom, že se bude kreslit čarodějnická zoologická zahrada. Abych to vysvětlil: Kamarád Láďa mě pozval na chalupu do Jizerek, že jako půjdeme na houby a večer si slastně užijeme jejich čištěním při popíjení pivka. „Budou tam sice taky všichni moji mladí a všechna moje vnoučata, ale to nám vůbec nemusí vadit,“ informoval mě. Jenže venku leje, že se nedá vystrčit čenich, Láďovi mladí otráveně popíjejí kávičku a trojice harantů se ze samé nudy pustila do vřískavé hádky o čas trávený na houpacím koni. Z pozice náčelníka rodiny Láďa zasahuje: „Tady bude klid, přineste si pastelky, vyhlašuju malovací mistrovství světa. Tady strejda (pozn.: tedy jako já) určí, co budete kreslit!“ No a strejda (tedy jako já) zvolil to pitomý téma „Zvířátka v kouzelné ZOO“. Jakoby ten strejda nemohl vymyslet něco neutrálního, například „Sněhurka koupe trpaslíky“, „Pejsek s kočičkou jdou navštívit své kamarády do útulku“ nebo třeba „Svatba princezny Jasněnky se slavným fotbalistou Hloupým Honzou“.

Takže Evička, Kubíček a Vašík zasedli k výkresům a my s Láďou jsme tím chytře získali skoro dvě hoďky na poklidné chlapské poklábosení. Pak to ovšem přišlo. Tři páry dětských ručičiček před nás předložily tři výtvarná díla a tři vysoké hlásky zapištěly nekompromisní dotaz: „Tak kdo je malovací mistr světa, dědo a strejdo?“ A jsme v háji! Koukáme do tří párů dychtivých očiček a je nám jasné, že výrok musí být natolik diplomatický, aby nikdo z národních miniumělců neprohrál. První promlouvá Láďa: „Máme tu tři nejkrásnější obrázky světa. Musíme teda odborně rozebrat, co je na nich namalováno, že ano. Proč třeba má tahle husa brejle?“ „Jéé, děda ani nepozná pštrosa, co má brejličky, aby mohl koukat na televizi,“ ječí dotčeně Kubíček a já se snažím Láďův malér okamžitě zamaskovat: „Hleďme, hleďme, téhle želvě vyrostl na zádech strom.“ Tentokrát se naštve Evička: „To má přece jeřáb, aby se mohla obrátit na nožičky, když jí nosorožec překulí na záda.“ Vzápětí se rozčílí Vašík nad mým dotazem, proč nosí ten papoušek kulicha, místo toho, abych poznal, že to je datel, který má helmu, aby se při klování do stromu nebouchl do hlavy.

Jsme v háji, s každým dalším dotazem a s každou další poznámkou vyplouvá na povrch naše fantazijní impotence, jakož i dedukční neschopnosti. Žížalu s ofáčovaným odřeným břichem považujeme jen za tlustého hada, nepoznali jsme tygra, kterému pan doktor klokan trhá zub, neidentifikujeme gorilu, co krade veverkám oříškový pudink, zaměňujeme paní žirafu, které právě čeká malé žirafátko, za unaveného jednohrbého velblouda, prince zakletého v žábáka si pleteme s tarantulí, prostě ve všem jsme vedle jak ta jedle, z čarodějnické zoologie víme úplný prd. Výsledkem je stav, že haranti námi evidentně pohrdají a zaujali k nám klasický profesorsko-docentovský despekt vůči pitomým a na zkoušku nepřipraveným studentíkům. Už dávno jsme je přestali zajímat a zase se pištivě hádají o houpacího koně. My s Láďou jsme se zahanbeně odplížili do jeho soukromé trucovny v podkroví, abychom jedním dvěma pivky spláchli pachuť porážky. Ani nám není do chlapského poklábosení, mlčíme, myslíme každý na své věci. No, přiznávám, že já jsem na tom přece jen o malinko lépe. Já jsem alespoň poznal hrocha, který si pere plavky, ale on vůbec nic!

 

 

 

 

 

 

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Kam se hrabeme na děti, s jejich fantazií.
Dana Puchalská
Děkuju za humorný fejeton. Ten datel s helmou mně fakt rozesmál.
Zdenka Soukupová
No, chlapci, máte se ještě co učit. Navrhuji další kolo obrázků, abyste se trochu pocvičili... :-)
Jana Kollinová
Příjemné nedělní čtení.
Jana Vargová
Jo,jo jo. Tak to dopadne, když dospělák dětem povolí uzdu. Dnešní nevychovaná mládež si moc dovoluje! :) Díky za inspirativní čtení.
Daniela Řeřichová
To je přesné, dětská fantazie je bez hranic. A je prima, když zůstává i v dospělých. Moc děkuji za nedělní fejetonový úsměv. :-)
Alena Tollarová
Prima nedělně ranní počteníčko :)
VANDA Blaškovič
Pohodičku máte parádní, jen kdyby tam nebyli ti haranti, strejdo!
Jiří Dostal
:-) :-) ... a takhle si tu od sametu žijem... :-) :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.