Jak jsme s úsměvem zatočili s úklidem

Ano, likvidaci a vyklízení čehokoli bytostně nesnáším..

Kdysi jsem se rozhodl udělat generální pořádek v dílně. Tatík, když ještě mohl tak byl značně schrančivý. Rezavá klubka drátů, vymyté kelímky od Solviny... duralové tyčky od rozbitého slunečníku. ,,Všechno se může hodit." Tak jsem začal uklízet. Byly toho dvě kolečka. Za domem máme obecní kontejner na směsný odpad a druhý na železo. Vyvezl jsem tam dvě kolečka a po návratu se kochal uklizenou dílnou. Musel jsem něco vyřídit na ,,obci", kde jsem se zdržel asi dvě hodiny. Po návratu to vzal přes garáž a dílnu. Vstoupím do dílny a obestřely mne mdloby. Uprostřed byla hromada ,,bordelu." Táta se objevil za mnou ve dveřích. ,,To koukáš co? Co ty lidi dneska nevyhoději. Pět, pět koleček jsem toho přivezl. Odpoledne mi to pomůžeš přebrat." :-D

Teoreticky mám v debordelizaci našeho bytu docela jasno. Vím přesně, čeho je třeba se zbavit. Ale nejsem sama doma a nemám auto. A neumím se zbavovat věcí, které by se ještě mohly hodit. Nikdy mě nenapadlo, že největší přítěží se stanou mé milované knihy. Nemáme je jen v kuchyni a koupelně. :-(

:-) Zatočit s něčím? Asi jako vyzrát na zkurvený život elegantní smrtí? :-)

Když jsem byla zaměstnaná, v rámci jednoho pracoviště jsme se čtyřikrát stěhovali; třikrát z budovy do budovy, jednou do jiného patra. Včetně z většího do menšího. Měla jsem mj. na starost knihovnu. Byly jsme většinou ženy; pánové moc nepomohli – měli svého dost a zapojili se hlavně u ředitelky a v sekretariátu.

Jsem sama doma a tak provádím úspěšnou debordelizaci. Už 4x jsem vyložila plné auto ve sběrném dvoře. A výsledek? Poloprázdné skříně, kumbál i půda a velká úleva. Krásný pocit :-)

K něčemu podobnému se chystám doma. Jen nevím, jestli to proběhne v takové veselé pohodě. Ale díky za inspiraci... :-)

Taková akce by se mi asi nelíbila, ale napsáno je to moc pěkně.

Vtipné, jako bych vyklízela s vámi.